[101]číslo strany rukopisusluhy buožie, nepostúpajte řěčem obludným, chytrostem diáblovým, ale míle pro Jezukrista svú krev prolíte. A když tu řěč svatý Šebestián k těma svatýma bratřěncoma mluvieše, tehda jedna paní jménem Zoe, hospodyně Nikostratova, v jehožto domu ta dva svatá věziešta, a ta bieše němá, přěd svatým Šebestiánem padši, počě rucě spínati, znamenie dávajíc, aby sě nad ní svatý[364]původně zapsáno „ſw-„, „-aty“ zapsáno písařem B in margine Šebestián smiloval[365]slova Šebestian smiloval zapsána písařem B na razuře. Tehda svatý Šebestián vecě: Jsem li já sluha buoží a jest li to vše pravda, co jest tato žena z mých úst slyšěvši uvěřila, rač otevřieti jejie[id]jejie] giegye usta ten, ješto jest svatému Zachařovi, svému proroku, usta otevřěv řěč navrátil. Jakžto svatý Šebestián vecě, tak ta žena zavola a řkúc: Požehnánie promluvené tvých úst a blažení jsú všickni, ješto tomu, cožs ty řekl, věřie. Neb sem já viděla anděla, an přěd tobú knihy otevřěné drží, na nichžto vše, cožs ty mluvil, bylo psáno. To jejie[ie]jejie] gyegye muž Nikostrat uslyšav, přěd nohy svatého Šebestiána[if]Šebestiána] ſſebeſtyan padl, jeho prosě, aby jemu ráčil vinu odpustiti, a inhed ta dva svatá, Marcelliana a Marka, z vězenie zprostiv, vele jim pryč jíti. Ale ona nerodista, nechtiec svatých mučenníkuov korun ztratiti. A takú milost svatého Šebestiána řěči[366]zapsáno písařem B in margine buoh bieše dal, ež netolik tú dvú svatú ku pokorném trpení potvrdil, ale otcě i mateř s mnohými[ig]mnohými] mnohym jinými ženami na křesťanskú[ih]křesťanskú] krzieſtyanſku vieru obrátil a ty všickny buohobojný kněz jménem Polikarpus[367]z původního zápisu zůstalo „polyk-„, „-arpus“ zapsáno písařem B na razuře pokřtil.
Zatiem starosta ciesařuov, jenž tehda v Římě vládnieše, neduživú nemoc pracně trpieše. A jakž svatého Šebestiána a knězě Polikar[102]číslo strany rukopisupa,
