Sil[76]číslo strany rukopisuvester z Říma vyšed, v jednéj hořě svým žákovstvem, skryv sě, přěbýval. A proto hospodin na[295]nadepsáno jinou, soudobou rukou ciesařě Konstantina malomocenstvie přěpustil, jež křesťanuov[gs]křesťanuov] krzieſtyanuow nenáviděl. A když jeho nikte ižádným lékarstvím uzdraviti nemohl, pohanských modl biskupuov radú tři tisícě dětí přědeň přivedše, jemu radu dali, aby ty děti ztepa, v jich krvi sě zmyl a tak své nemoci zbyl. A když ciesař na to miesto, ješto mu krvavú kúpěl připravováchu, na vozě vyjel, matery těch dětí s žalostivým křikem proti němu prostovlasy vyběhše, hrozny úpy[296]podtrženo, Hankova excerpce činiechu. Tehda ciesař kázav vuozu postáti, málo sě nazdvih[gt]nazdvih] naſdwih, ke všemu lidu povědě: Slyšte, všickni rytieři, kniežata i jiní lidé, ješto tuto přihlédáte, ež duostojenstvie římského ciesařstva z milosrdie studenicě má počátek. A to sú dřevní ciesaři[297]původně zapsáno „Czieſarz“, koncové „i“ nadepsáno jinou, soudobou (?) rukou a kniežata římská ustavili, ktož by u boji kterého mládencě zabil, aby inhed byl na smrt otsúzen. A protož veliká by to nemilost byla, bychom to nad těmito dětmi učinili. To jiným zapověděvše, na sobě schybili[298]část slova „schyby-„ zapsána jinou, soudobou rukou na razuře. Co by nám pomohlo nad cizími národy svítězivše, by dali nad sebú téjto velikéj nemilosti svítěziti. A protož dajmy sě přěmoci v tomto účincě milosrdnéj milosti. Potom nade všěmi našimi protivníky moci budem svítěziti, dámy li sě milostivéj milosti přěmoci[gu]přěmoci] prziemuczy. Velím mi jest lépe umřieti než zahubiec těchto nevinných dietek, než skrzě jich krve prolitie mého nemilostivého života zdravie nabyti. A to řek ciesař, kázal těm žalostným materám jich děti vrátiti. A jejžto biechu plačíc, ty sú přišly s veli[77]číslo strany rukopisukú