[73]číslo strany rukopisuodevzkázáno, proto sě viece proti arcibiskupovi rozhněval a inhed arcibiskupovo ve vše sbožie sě uvázav, vešken pranárod jeho z země vyhnal, kakýž to byl, žena, kněz nebo dietě, ižádnému neotpustil. Avšak svatý Tóma na každý den buoha za krále prosieše.
A když tak svatý Tóma v sirobě bydléše, od buoha zjěvenie přijal, jež sě jmá k svému kostelu vrátiti a tu pro pravdu skrzě krve prolitie k Jezukristovi jíti. A když sě svatý[293]zkratka „s“, nadepsána jinou, soudobou rukou Tóma sedmé léto po svém vyhnání s povolením královým k svému kostelu sě vrátil, s velikú ctí přijat. A přěd několiko dní přěd jeho smrtí a krve prolití jeden mládenec přěde všěmi lidmi umřěl, a málo tak poležav, buožím divem z mrtvých sě vzchopil, počě všěm praviti a řka: Byl sem do najvrchních všěch svatých přiebytkóv uveden a tu sem mezi apoštoly jeden prázdný stuol viděl. A když sem anděla otázal, čie by to stolicě byla, an mně otpověděl a řka: Toto jest stolicě, jiežto chová hospodin jednomu anglickému knězi svatému.
Byl jeden kněz, jenž na každý den mši od svaté královny pěl, proněžto, když přěd svatého arcibiskupa pohnán, davše mu vinu, by jiné mšě neuměl, arcibiskup jemu mšě slúžiti zapověděl. A když jednú svatý Tomáš svú žíni, již vždy na nahém těle nosieše, chtěl zšíti a ztvrditi, svlek s sebe tu žíni schoval, aby ji potom tajně ušil. Tehda matka buožie, Maria, zjěvila sě tomu knězi a řkúc: Jdi k arcibiskupovi a rciž jemu: Ta jistá, jiejžto sem já na čest po všě dni mši čtl, ta tobě žíni tvú na takémto mie[74]číslo strany rukopisustě
