[66]číslo strany rukopisupíti dal, tak inhed padše, jsta umřěla. A zatiem apoštolovi když téhož pitie podal, tehda svatý apoštol[276]původně zapsáno jen „apoſ-„, část „-tol“ zapsána jinou, soudobou rukou in margine vzem čieši, znamením svatého křížě požehnal, všeckno vypil, a nic vady na sobě nepočil. Proněžto všickni, ješto tu biechu, buohu chválu vzdachu. Tehda pohanský biskup svatému Janu vecě: Ješče sě na tom pochybaji[277]původně zapsáno „chybagy“, „po-„ nadepsáno jinou, soudobou rukou, učiníš li jedno, ež tyto umrlé ot jědu vzkřiesíš, beze všie řěči v Jezukrista[gg]Jezukrista] giezukriſta uvěřím. Tehda svatý Jan jemu své sukně podal. K němužto pohanský biskup vecě: Čemu mi svú sukni dáváš, zdali to tvá sukně móže učiniti, abych já věřil? K němužto svatý Jan vecě: Jdi a tuto sukni na ta dva mrtvá položě, řciž: Apoštol Jezukristóv mě poslal k váma, abysta ve jmě Jezukristovo z mrtvých vstala. A tak sě jest stalo, jakž jest brzo pohanský biskup sukni svatého Jana na ta mrtvá položil, tak sta inhed z mrtvých vstala. Tehda ten pohanský biskup a toho krajě vládař se vším národem a s mnohými lidmi svatý křest sú přijeli a svatému Janu kostel na čest učinivše, buohu slúžili.
Píše také jeden mistr jménem Kazianus, ež když jednú živá kuroptva byla svatému Janu dána, svatý Jan ji v rucě nosě, po peří ji hladieše, z toho sobě utěšenie čině. To jeden mladec zdaleka uzřěv, k svým tovařišiem posmievajě sě vecě: Hlédajte onenno, stařec s ptákem[gh]ptákem] patekem[278]oprava naznačena jinou, soudobou rukou jako dietě jhrá. To svatý Jan skrzě duch svatý poznav, pozval toho mladcě k sobě[279]in margine jinou, soudobou rukou zapsáno „pozwal“, škrtnuto. K němužto ten mladec vecě: Ty lis ten Jan, ješto s ptákem jhráš,
