[86]číslo strany rukopisusvatý Bernardus: Co činíte, vy třie milí králi? Co tiem mieníte, ež, vidúc děťátko prsi ssúce, přěd ním padáte? K tomu svatý Hilarius otpoviedá a řka: Nediv sě tomu, dievka jest porodila, ale buoh porozenie zpósobil. Děťátko pláče a nebeských duchóv zástupové jemu na čest slaviece zpievají. Tu také svatý Řehoř praví: Ó, milí králi, jehožto jste veleslavenstvie tu očima neviděli, to jste tvrdú věrú ohradili, zlato jakožto pravému králi ofěrovavše! Kde jste králová znamenie viděli, kde sien králová duostojná, kde stuol králový, kde kniežat a rytieřuov a rozličných lidí množstvie jste viděli? Jediné miesto sieni chlév, miesto králového stola jesle, miesto množstvie lidí jediný Jozef a jeho milá matka Maria. Avšak, jakž praví svatý otec Hilarius, proto sě tvého buostvie všemohúcenstvie nic neumnievá, když o tvém pravém tělesenství svatá cierkev káže i zpievá.
A nadto chtěl li by kto vzvěděti, proč sú tito třie králi takéto dary přěd Jezukrista nesli, k tomu světí otpoviedají a zvlášče svatý Remigius praví, ež byl obyčěj za dávných časuov, aby nikte pohostinu přída, přěd buoh a přěd krále s prázdnýma rukama nepřichodil, ale vždy někaký libý dar nesa všel. A také pro vnitřní jich pravé viery rozum jsú ty dary ofěrovali, aby skrzě to všemu světu rozoměti dali, jež sú toho nebeského dietěte buožstvie s tělesenstvím sjednánie[hf]sjednánie] ſgiednanye poznavše, jemu k tomu přijednané dary ofěrovali. Potom, jakž praví svaté čtenie, zjěvil sě těm třem králóm svatým, jim zapoviedaje, anděl buoží, aby sě[324]nadepsáno jinou, soudobou rukou zasě k krá[87]číslo strany rukopisulovi
