mie[74]číslo strany rukopisustě večas sšije. A toť tobě znamenie, ež těch črvených nitek, jimižto je sšila, podlé žíně něco ostavila, a tak jest vzkázala, aby mě opět k službě jejie mšě navrátil. To svatý Tomáš uslyšav a tak, jakžto kněz řekl, nalez, velmi sě podivil a tomu knězi mši slúžiti otpustiv, jemu zapověděl, aby toho viděnie nikomu nepronosil.
A zatiem, když svatý Tomáš práv kostelných bráně, královi nikakž nepovolil, v jednu hodinu rytieři královi v uodění přišedše, nepoctivě vzvolachu ptajíce sě, kde by arcibiskup byl. Proti nimžto muž buoží v tichosti vyšed, vecě: Aj toť sem, co mi chcete? K tomu oni řekli: Přišli smy, abychom tě zabili[gn]zabili] zabieli, a již déle žív nebudeš. K nimžto buoží muž vecě: Já jsem pro hospodina, pro pravdu a pro práva kostelnie hotov umřieti. A když mne hlédáte, přikazuji vám mocí všemohúcieho buoha, abyste ižádnému z těchto mých nic nečinili, a jáz mému milému Jezukristu i jeho milé matcě Mariji, všěm svatým i svatému Dionyziovi mého kostela věci i sě sám porúčěji. Jakžto brzo svatý Tomáš domluvi, tak ti nemilostiví přiskočivše, mečem jeho hlavu roščěpěchu tak, jež z jeho svaté hlavy mozk po kostele sě rozkropi, a tak muž boží duši buohu vrátil. To sě dálo po buožiem narození po tisíci sedmdesát ke stu čtvrté léto. A ti jistí vražedlníci od buoha velikú pomstu nad sobú jměli. Někteří sami sobě své prsty zuby shlodali, někteří sě hnisem rozlezli, některé dna zlámala, někteří sě vztekše hanebně skonali.
