[79]číslo strany rukopisuTo jeho matka Elena[302]zapsáno jinou, soudobou rukou in margine, v dalekých vlastech u Betaní jsúci, uslyšavši, synu svému Konstantinovi listy poslala a to chváléc, jenž jest pohanských modl sě otpověděl, ale z toho jemu porokujíc, ež jest ostav buoha židovského i přijal vieru člověka ukřižovaného. Jiejžto syn otpísal a tak vzkazijě, aby mistry židovské s sobú pojmúc přijela. A on zatiem křesťanských[gy]křesťanských] krzieſtyanſkych mistruov dobyl, aby sě spolu z písma hádali. A skrzě to hádanie, která by byla lepšie viera, lépe sě znali. To Elena, matka ciesařova, uslyšěvši, čtyřidcěti ke stu mistruov židovských velmi slovutných pojemši, přijela. Mezi nimižto bieše dvanádcte mistruov, v umění i u múdrosti nade všě jiné znamenití. A když sě přěd ciesařem svatý Silvester a jeho žáci s těmi židy na hádanie spolu snidú, na tom s uobú stranú povolichu, aby dva mudrcě pohanská vydali. Jednomu řekli Craton a druhému Zenofillus. S kteréž bysta strany ta dva mudrcě posvědčila, těch by viera pravěšie[303]pravěšie: prawieſſie byla. A ta jistá dva, kak jsta koli pohany byla, však jsta velmi věrná a spravedlná byla nalezena, ješto jisté židovské mistry, když svatý Silvester s pomocí ducha svatého všěcky přěhádal, a na to dvú tú mudrcí pohanskú očité svědečstvie jměl. Z toho sě druhýnádctý židovský mistr rozhněvav, počě řéci: Nechajmy řěčí, poďmy k skutkuom. Já to řku, ež sú všickni nemúdří, ktož sě ukřižovanému buohu modlé. Abych toho lépe dolíčil, uměji jedno jmě buoha všemohúcieho jmenovati, jehožto mocí