[553]číslo strany rukopisuod počátka viděli, tak smy, točíš ot nich, na pamět brali. A tak jest slavně svaté čtenie napsav, světu ohlásil. Jakžto o něm píše svatý Pavel apoštol a řka: Poslali smy s ním bratra, točíš svatého Lukášě, jehožto jest chvála v Čtení po všěch kosteléch[1698]zapsáno jinou, soudobou rukou in margine. To také svatý Jeronymus o něm píše přěd počátkem knih o Skutciech apoštolských, ež svatý Lukáš evanjelista by apoštolský učenník a po svatém Pavlu chodil až do skonánie bez poskvrny, v čistotě přěbývajě, buohu snažným srdcem slúžil, svatú vieru plodě. A byv čtyři a osmdesát let vstář na světě, v téj vlasti, ješto Bitinia slóve, pln ducha svatého skončal.
Jedenádcte[aqc]Jedenádcte] Gyedenadczte tisíc děvic, jenžto sú pro Jezukrista
Jedenádcte tisíc svatých děvic, ty jsú svú krev pro Jezukrista prolily. O tom sě tak píše, ež u britanskéj zemi[1699]původně zapsáno „ze“, „my“ dopsáno jinou rukou byl buohobojný jeden král, jemužto bylo jmě Notus anebo Maurus. Ten jměl jednu dceru, téj řekli Uršula, v múdrosti a v krásě i ve všiej cti velmi slovutná. Těch časuov bieše král jeden angličský velmi mocný, ten uslyšav o téj královny krásě i múdrosti, zamyslil sobě, aby byla jednokrát jeho synu, jehožto jediného jmějieše, oddána. Zatiem poslal slovutné posly k uotci, k jejie[aqd]jejie] gyegye králi k britanskému, veliké věci jemu slibuje, chtěl li by svú dceru za jeho syna dáti. A to svým poslóm pod velikú hrózú přikázal, aby sě zasě nikakž s prázdným poselstvím nevrátili.
Jichžto poselstvie když král britanský uslyšal, velmi sě zamútil. S jedné[aqe]jedné] giedne strany, ež král angličský pohanským modlám sě modléše, proněžto by dci jeho, kře[554]číslo strany rukopisusťanka[aqf]sťanka] krzyeſtyanka
