[551]číslo strany rukopisuzatmilo tak, jež Římené sě užasše, velikým strachem z města běžiechu.
Zatiem uslyšav římský starosta jménem Palmacius, jež svatý Kalixtus s svými žáky v Římě za řěkú tajně bydlí, uprosil to na ciesařovi, aby všickni křestěné[apu]křestěné] krzieſtyene, proněžto sě ty zlé příhody nad městem dějí, byli zahlazeni. A v tu dobu Palmacius, když pojem s sebú množstvie rytieřstva, na křesťany[apv]křesťany] krzieſtyany jdieše, na tom miestě všichni zeslnuli. Proněžto sě užas Palmacius, ciesařovi pověděl. To ciesař uslyšav, u věcšiej žalobě[1690]podtrženo Hankou, in margine různočtení „Ms. al. et tišt. zlobie“ sě rozhněvav, kázal sě všěm třetí den sníti a druziej modle obět vzdáti. A když tak obět vzdáváchu, v tu hodinu jedna[apw]jedna] giedna děvečka, dci jednoho pohanského knězě jménem Juliana v hroznéj otrapě[1691]podtrženo, Hankova excerpce běsa[1692]podtrženo, Hankova excerpce; jinou, soudobou rukou nadepsáno „dyabla“ v sobě učivši, počě volati velikým hlasem a řkúc: Buoh Kalixtóv jest živý buoh a pravý, a ten sě na našě nečisté skutky hněvá. To Palmacius uslyšav, k svatému Kalixtu přišed, s svú paní i se vší čeledí svatý křest přijal. To uslyšav ciesař, poručil ho jednomu[apx]jednomu] gyednomu kniežěti, jemužto řekli Simplicius, zda by ho kak krásnú řěčí mohl od svaté viery odvésti, neb velmi múdrý a obci potřěbný bieše. Zatiem Palmacius za obyčěj sě buohu modléše a jiné k svatému krstu[1693]podtrženo Hankou, in margine různočtení „Ms. et tišt. krzſtu“ připravováše. To ciesař uslyšav, kázal všěm křščeným hlavy stínati, ale svatého Kalixta pět dní hladem mořě, na každý den kyji tepúc, přěchoval a najposledy k jeho hrdlu kámen přivázavše, v studnici uvrhli.
