[541]číslo strany rukopisunic nemluvi, ležal. Ale v ten čas velmi zavolal a řka: Počakaj mne, otčíku, večas[1667]podtrženo, Hankova excerpce po tobě pospieši! Jehožto když bratřie otázachu, co by skrzě to mienil, odpověděl jim a řka: A zda nevidíte otčíka našeho Františka, an jde do nebes? To řek, inhed skončal.
Potom po těch časiech když jedna paní nábožná svatého Františka roznemohši sě skončala a kněžie sě sebravše, okolo jejie těla za duši nešpor pějiechu, v tu hodinu ta paní umrlá na nosidlách sě pozdvihši, jednoho[aor]jednoho] giednoho z těch kněží k sobě pozvavši, k němu řekla: Otčíku, chci sě zpoviedati, nebť sem byla umřěla, jednoho[aos]jednoho] giednoho hřiechu sě nezpoviedavši, byla sem do hrozného[1668]původně zapsáno „hrozne“, „ho“ dopsáno in margine jinou, soudobou (?) rukou žalářě otsúzena. Ale když svatý František přěd buohem sě za mě přimluvil, proněžto mi sě dáno jest opět k tělu[aot]tělu] tylu[1669]oprava naznačena Hankou navrátiti. A jakž sě tohoto hřiecha odzpoviedaji, tak na tom miestě inhed skončěji. A tak sě jest stalo. Jakž jest ten hřiech pověděla, inhed skončala.
Život svaté Pellagí tuto
Svatá Pellagia byla rodem z toho města, ješto Anthiochia slóve, u bohatství movitá[1670]podtrženo, Hankova excerpce, v tělesnéj krásě slovutná, v rúšě a ve všěch svých nraviech[1671]podtrženo, Hankova excerpce jěšitná[1672]podtrženo, Hankova excerpce. Ta když jednú[aou]jednú] giednu přěs město jdieše v uokovaném zlatem a střiebrem rúšě, drahým kamením okrášlené, a za ní i přěd ní jdieše mnoho panen i panicóv[aov]panicóv] pniczow[1673]oprava naznačena Hankou krásně oděných, zazřěv jeden[aow]jeden] gieden otec svatý biskup jménem Nomerius, počě velmi plakati, na to mysle, ež sě ona viece snažieše než on, kak by sě buohu líbil. A tak u velikém pláči padl na ze[542]číslo strany rukopisumi,
