ři[539]číslo strany rukopisuekáše: Chudoba jest má paní. A když koho chuzšieho sebe uzřěl, inhed pozávidieše, bojě sě, by chudobú nadeň nepřědčil. A když jednú[aok]jednú] giednu jednoho[aol]jednoho] gyednoho chudého velmi utka, k svému tovařiši řekl: Velikú nám hanbu činí tohoto chudoba člověka a daleko nad naši chudobu přědčí. Aj toť já za vše své bohatstvie chudobu sobě zvoliv, svú sem ji paní nazval[aom]nazval] nawal[1660]oprava naznačena Hankou. Avšak sě v tomto člověcě chudoba krašše[1661]krašše: kraſſe než ve mně stkvie.
Jeden[aon]Jeden] Gieden čas také svatý František, když do toho města, ješto Aretium slóve, přišel, nalezl, ano sě měščěné ze všeho města najmocnější svadivše, spolu sě tepúc bojijí. V tu hodinu uzřěl svatý František, ano diábli vznášějíce sě radují. Pozvav k sobě svého tovařišě, přikázal jemu a tak řka: Jdi k měsckéj bráně, přikažiž diáblóm mocí buoží, ať sě od města inhed vzdálé. Tehda tovařiš jeho jménem bratr Silvester brzo k bráně přiběhna, zavolal velikým hlasem a řka: Přikazuji vám buoží mocí, diábli, a mocí svatého Františka, beřte sě pryč a lidi k svádě nepodnášějte[1662]podtrženo, Hankova excerpce. A jakžto brzo zvola, tak všickni měščěné u veliciej[1663]koncovka podtržena Hankou přiezni sě smířili. A ten bratr Silvester, tovařiš svatého Františka, když ješče byl svěcským knězem, viděl byl u vidění, ano kříž zlatý z úst svatého Františka pocházie, an až do nebes dosáhá a na šíř nad vešken svět sě rozprostřěl. To ten kněz Silvester uzřěv, světa ostav a v zákon svatého Františka všed, mnoho časóv buohu slúživ, buohu sě dostal.
Jednú[aoo]Jednú] Giednu také když
