[529]číslo strany rukopisubuožiemu lidu sě béřeš. A náhle sě vrať, a byť sě byla oslicě s své cěsty brzo nešinula[1610]podtrženo, Hankova excerpce, třetie již bych tě byl zabil, aby kakť anděl buoží přěkážal, aby nejěl po zlého úmysla cěstě. Takež všelikému hřiešnému člověku, aby sě k hřiechu nenavrátil, rozličně bránie, na některéj nemoci přěpuščijíce, nedostatky tohoto světa mnozie[1611]podtrženo, Hankova excerpce jě zamucijíce, hrozná a žalostivá viděnie[1612]původně zapsáno „wiedienye“, první „e“ je škrtnuto a podtečkováno jim ve sně zjěvujíce, bránie, aby sě k hřiechóm navrátili. Těmi i jinými mnohými činy anděli nám slúžie, poselsky veš svět ostražijíc, všicky krále i kniežata vlášče v svém poručství chovajíc, dušiem do nebes radostný próvod dávajíc, lidského spasenie mnohými činy hledajíc, o nás snažnú péči jmajíc. Proněžto slušie všěm sbožným křesťanóm[amv]křesťanóm] krzieſtyanom dnešní den jich svaté milosti poděkovati, jich prosiec, aby nám ráčil v svuoj veselý přiebytek pomoci věky věkóm. Amen.
Život svatého Jeronýma zpovědníka tuto sě vypravuje
Svatý Jeronymus[amw]Jeronymus] gieronymus jměl otcě vzácného, jemužto jmě bylo Euzebius, slovutného jazyka člověk. Jehožto syn, svatý Jeronymus, ješče malým pacholíkem jsa, z své vlasti do Říma běžal a tu sě nad jiné řěčské latině a židovsky dospěle čísti naučil. A když v svěcském umění a u pohanských knihách viec než[1613]nadepsáno jinou, soudobou rukou v svatém čta, sě kocháše, přihodilo sě to jednú[amx]jednú] giednu, ež o střědopostí[1614]podtrženo, Hankova excerpce udeři naň hrozná studená nemoc. A tak jeho přirozenie pohasila, ež v jediných[amy]jediných] giedynych jeho prstech cos málo přiroze[530]číslo strany rukopisuné
