[532]číslo strany rukopisuposlúchajě, ano svaté písmo čtú, sedieše, v tu hodinu lev velmi veliký klécějě v klášter uběhl. Jehožto jiní mníškové zazřěvše a velmi sě užasše, kam kto vida, utiekáše. Ale svatý Jeronymus jako proti hosti, nic sě nebojě, proti lvu vyšel. A tu jemu lev pitomú[1621]podtrženo, Hankova excerpce postavú bolestivú nohu ukázal, jako by od něho[1622]původně zapsáno „nye“, „ho“ nadepsáno jinou, soudobou rukou uzdravenie potřěboval. Tehdy svatý Jeronymus k sobě bratří přizvav, kázal lvovi nohu umyjíc, jeho bolesti hlédati. A když to učinichu, nalezú, ano jeho noha trnem raněna. Tak o něm[1623]podtrženo, Hankova excerpce přizřěli[1624]podtrženo, Hankova excerpce, ež jemu nohu uzdravili. Proněžto ten lev jako jiná pitomá[1625]podtrženo, Hankova excerpce tvář[1626]podtrženo, Hankova excerpce pryč běžěti nechtěl, ale tu s nimi ostal. To vida svatý Jeronymus, jež ten lev netolik pro své nohy bolest, ale jim na poslúženie buohem byl poslán, s bratřskú radú lvovi ten úřad poručil, aby s klášteřským oslíkem, jenž bratří z lesa drva nosieše, do lesa chodil a jeho na pastvě ostřiehal. A tak sě jest stalo, ež lev toho oslíka pásl i střiehl. A když byla hodina, tehdy sě vždy do kláštera vrátil. A když jednú toho oslíka lev pasieše, jedni[anf]jedni] giedny kupci[ang]kupci] kupcz[1627]oprava je naznačena Hankou tady jědúc[anh]jědúc] gieducz, v niž hodinu lev spáše, při oslíku nikoho nevidúc, osla ukradše, pryč zavedli. A potom po dobřiej[1628]koncovka podtržena Hankou hodině, když lev procítiv, oslíka nenalezl, počě řeva a hledajě i sěm i tam běhati. A když jeho nenaleze, přě klášter přiběh, lev hanbú vníti, jako jindy činil, nesměl. Jehožto bratřie zazřěvše, an pozdějie než jindy a bez oslíka sě vrátil, domněli sě, by byl hladem připuzen oslíka snědl. Proněžto lvovi jeho obroka