Jero[534]číslo strany rukopisunymovi[ank]nymovi] gyeronymowi povědě, ež jedni[anl]jedni] giedny hosté rádi by s ním mluvili. K nimžto[1636]původně zapsáno „nyemuzto“, opraveno na „nymzto“ jinou (?), soudobou rukou on když vyšel, všickni přěd ním na zemi padše, aby jim vinu odpustil, pokorně prosili. Jimžto svatý Jeroným[anm]Jeroným] Gyeronym otpovědě a řka: Své pryč pobeřte, a cizieho nebeřte! Tehdy oni počěchu svatého Jeronyma prositi, aby ráčil polovici olejě, ješto s sobú nesiechu, k svéj potřěbě vzieti. Jimžto sě on dlúho brániv, přijieti musil[1637]úsek od začátku stránky až sem zapsán na razuře (touž rukou). A ti kupci v túž váhu olejě na každé léto jim dávati slíbili a svému sčědí[1638]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišt. swe czeledi“ po sobě dáti přikázali.
Těch časuov, jakžto sě v staréj paměti knihách píše, služba ješče po kosteléch nebieše pořádně zpósobena, ale zpieváchu a čtiechu každý, kakž kto mohl a uměl. Tehda Teodozius ciesař papežě Damazie poprosil, aby někomu učenému zjednánie[ann]zjednánie] zgiednanye hodin a kostelnieho pěnie zpósobiti poručil. Jehožto nábožnú prosbu papež hotově uslyšav, věda svatého Jeronýma[ano]Jeronýma] Gyeronyma v umění i u múdrosti mužě svrchovaného, tomu tu práci poručil. A tak sě jest, jakžto i chtěl, stalo, ež svatý Jeronymus[anp]Jeronymus] Gyeronymus v tu sě práci uvázav. Najprvé žaltář, kak jej na jitřniech pěti, rozjednal[anq]rozjednal] rozgiednal[1639]podtrženo, Hankova excerpce a na skonání každého žalma Gloria patricizojazyčný text chvála buď všěm řiekati ustavil. A potom zjednal[anr]zjednal] zgiednal epištoly a čtenie i rozličného pořáda zjednánie, které kdy z rok do roka[1640]slova z rok do roka podtržena, Hankova excerpce čísti zpósobiv, z Betlémě papežovi a kardinálóm poslal. A to jest vše potvrzeno až do dnešnieho dne. Potom skončav v starosti svá léta, byv žív na světě osm a devaddesát let a šest měsiecóv
