[526]číslo strany rukopisunevděčenstvie lánie a tresktánie dopustili, ten den slavný svatému Michalu a všěm svatým andělóm na čest ustavila jest, abychom jim děkujíce, v jich přěslavných úřediech buoha chváléce, vlášče toho dne jim, kakž mohúce, za jich službu odplatili.
Ale aby to bylo zvlášče rozoměno, kako by svatí anděli rozličně na rozličných miestech lidem posluhují, to slušie věděti, jež jsú někteří lidé, jižto v hřiešiech bydlé, někteří jsú, ješto sě svého hřiecha kají, a někteří, ješto sě svého hřiecha pokavše, opět sě k hřiechu navrátili. Těm všickni anděli buoží z hřiecha pomáhají. Najprvé těm, ješto v hřieše přěbývají. O tom mámy psáno znamenitě podobenstvie v knihách o Skutciech apoštolských. Tu sě tak píše, ež když svatý Petr apoštol králem Herodesem jat, řetězi svázán, ve temný žalář vsazen, tak strastně vězieše, anděl buoží k němu přišed, temný žalář osvietil a jeho těch řetězuov i žalářě temného zprostil. Tak sě právě děje hřiešnému člověku, jenžto v svých hřiešiech jako v temném žaláři přěbývá. A kak[1605]první „k“ červeně podtečkováno Hankou a in margine připsáno „t“ v nebezpečném stavě bydlí, nezná, s svými zlými skutky jako řetězi okován, v svých hřiešiech ležě tvrdě spí. Takým všěm svatí anděli z hřiecha jako z vězenie vyníti pomáhají. A to tehdy činie, když hřiešným lidem jich hřiechy znáti dáti, jich temnosti přiebytek jako žalář osvěcijíc, jě z těžkého snu budiec, jim na pamět smrt blízkú přivozijíc,
