uvázav[514]číslo strany rukopisuši, ku pohanským modlám jeho všěmi činy vedieše.
Ale ten přědrahý květ první v českéj zemi v svatéj vieřě vzkvetlý, svatá Ludmila, vnuka svatého Václava svatému Čtení podlé křesťanské[aln]křesťanské] krzieſtyanſke viery jeho učieci chováše. Tehda milostivý utěšitel duch svatý tak toho dietěte srdce vnitřním vdešením byl rozpálil, ež jeho svatá učenie jako světlé jiskry od něho jdúc sě stviechu[alo]stviechu] ſtiwiechv[1574]podtrženo, Hankova excerpce a jeho osviecené promluvenie jako plovúcie srdce[1575]podtrženo Hankou, in margine různočtení „Ms. al. stredy tišt. strdi“ sladcě od jeho svatých úst pocházieše. Proněžto skrzě jeho svatého slova snažné kázanie všěcka česká země slavně jest osviecena. Netolik slovem, ale i rozličným příkladem, neb sě tak o jeho svaté milosti píše, ež jest byl přěčistého života, tělesenstvie své bez poskvrny choval a vždy žádajě, kak by pro Jezukrista svú krev prolil. Proněžto spravedlnost svaté viery ne tajně, ale zjěvně kázáše, vždy sě buohu nábožně modlil bedlivě ve dne i v noci, buoha následujě ve všěch svatých skutciech, v almužnách, u milosrdí i u pokořě nad jiné své rovně[1576]podtrženo, Hankova excerpce znamenitě prospieval.
Těch časuov ta závistivá Drahomíř[1577]„h“ podtrženo Hankou, nemilostivá pohanka, žádajíc nad svú čtí[1578]podtrženo, Hankova excerpce, svatú Ludmilú, kněžstvo české[alp]české] czieſke země obdržěti, dva šeředná násilníky, jimažto jména byla Tuman a Guman, do Tetína na hrad posla, aby tam jěvše věrnú buoží služebnici, svatú Ludmilu zahubila. A tak sě i stalo, od tú dvú jest udávena a ta svatá dušě do nebes vzata. Potom ta nemilostivá pohanka Drahomíř jala sě křesťa[515]číslo strany rukopisunóv[alq]nóv] krzieſtyanow
