po[510]číslo strany rukopisuhany ranilo. To uzřěv starosta, s velikým hněvem kázal jich tří bratří z žalářě vyvedúc, přěd kříži postaviti a na svatého Kozmu a Damiana přěd jich očima čtyřem rytieřóm střieleti. A ty šípy svatých nedocházějíc, zasě sě vracijíc, mnohé pohany až do smrti raniechu. Tehda starosta, vida sě na všem zahanbena, s velikým hněvem kázal jim všěm pěti hlavy stínati. V tu dobu křestěné[alc]křestěné] krzieſtyene vzpomanuvše ono přikázaní, ješto byl svatý Kozma přikázal, aby svatého Damiana pro dar, ješto ot nemocné ženy byl vzal, podlé něho nepochovali, počěchu mysliti, co by z toho bylo učiniti. A když sě o to radiechu, přijide jeden velblúd i zavola člověčím hlasem a řka: Ta svatá těla nic sě nebojiec spolu položte. To sě dálo po buožiem narození dvě stě a osmdesáté léto za Diokleciana ciesařě.
Život svatého Fozea biskupa
Svatý Fozeus biskup, jehož svatý život svatý Beda popsal tiemto řádem a řka, ež když svatý Fozeus mnoho časuov svatý živuot veda, skončal, uzří, ano dva anděli k němu jdeta a třetí v uodění s krásným ščítem a s blýskavým[ald]blýskavým] byſkawym mečem přěd ním jde. V tu hodinu uslyšě, ano diábli volají a řkúc: Přědběhněme přěd něho a proti němu bojijme! To řekše, přědeň přědběhše, počěchu sě jeho ohněm[ale]ohněm] ohnyen, naň mečíce, házěti. Ale svatý anděl v uodění přěd ním jda, jeho zastieráše a ten oheň pohašováše. Tehda diábli počěchu volati andělóm a řkúc: I co jeho bráníte, však viete, žeť jest rád prázdnú řěč mluvil,
