s[513]číslo strany rukopisuvětě přěbyv, buohu sě dostal.
Život svatého Cyrilla biskupa[1570]in margine Hankova poznámka „S. Waczslava“
Když tomu všemohúcie milost chtěla buožie, aby sě viera křesťanská spořě vzmnožila, Svatopluk, moravský král, od svatého Cyrilla, moravského arcibiskupa, svatý křest jest přijal. A potom když bratr svatého Cyrilla jménem Metudius po jeho skončení miesto něho moravským biskupem byl učiněn, tehda české[alj]české] czieſke slovutné kniežě jménem Bořivoj a jeho buohobojná kněžna, svatá Ludmila, v tom městě, ješto Velehrad slóve, tu jest tehdy moravského arcibiskupstvie stolec i hlava bieše, v kostele svatého Víta od blaženého arcibiskupa Metudia oba svatý křest jsta přijala.
V těch časiech to české[alk]české] czieſke kniežě Bořivoj měl jest dva syny. Jeden slul Spytigneus a druhý Vratislav. Tehda Spytigneus, nemnoho na světě přěbyv, umřěl a Vratislav po něm v Čechách kniežětem ostal. Potom to slovutné kniežě Vratislav s svú kněžnú, jiejžto jmě bylo Dragomíř, měl dva syny, svatého Václava a nemilostivého Boleslava. A když Vratislav kniežě s pravým srdcem křesťanskú[all]křesťanskú] krzieſtyanſku vieru milováše, na to jeho kněžna Drahomíř[1571]„h“ podtrženo Hankou nic netbala, ale pohanských modl[alm]modl] mdl[1572]oprava naznačena Hankou vždy sě přídržieše. Potom po těch časiech to šlechetné kniežě Vratislav svého syna, svatého Václava, tiem úmyslem, aby potom českým kniežětem byl, svatéj Ludmile jeho chovati poručiv, skončal. A jeho kněžna Dragomíř[1573]podtrženo, Hankova excerpce v druhého syna Boleslava sě uvázav[514]číslo strany rukopisuši,
