[504]číslo strany rukopisuu buoží hněv upadneva. To mluvě diábel, počě srdce té svaté dievky ve zlém myšlení zažiehati tak silně, ež již pomysléše, chtiec po jeho radě postúpiti. Avšak brzo sě navrátivši, a jež diábel s ní mluví, urozoměvši, počě sě inhed znamením svatého křížě žehnati. A inhed ten diábel přěd ní zmisal.
A když jie týž diábel rozličně pokusiv, nesvítězil, potom buožím přězřěním na ni velikú nemoc přěpustil a mnohým běsníkóm[1558]podtrženo, Hankova excerpce po zemi volati přikázal: Nepovolí li Justina Cyprianovi k manželstvu, ež v tom městě Antiochie veliký mor na lidi příde. Ten čas počě veliký mor v tom městě býti tak, jež rozliční lidé své nemocné přěd duom jejie[akp]jejie] giegye otcě nosiechu, prosiece a volajíc, aby Justinu za muž dali a všicku obec od moru zachovali. A když tomu svatá Justina nikak nepovolila, počě jiej obec zabitím hroziti. Tehda svatá Justina děvicě sedmé léto toho moru s velikú pokorú za vešken lid sě buohu pomodlila a inhed mor přěstal. Vida to diábel, ež proti niej nikakž svítěziti nemóž, v tvář svaté Justiny sě proměniv, k Cyprianovi šel. A když proti němu v téj postavě, jako by jeho milujíc túžila, chtieci ho pocělovati přistúpi, tehda Cyprianus mně Justinu velikými radoštěmi[1559]podtrženo, Hankova excerpce vecě: Vítaj, má milá panno Justina, ze všěch najkraššie! A jakž Cyprian svatú Justinu pojmenova, tak diábel toho svatého jména trpěti nemoha, inhed zmisa. Proněžto Cyprianus vida sě tak oblúzena, velmi sě zamútil a tak u velicie milosti ostav, přěd jejie[akq]jejie] giegye duom
