[507]číslo strany rukopisupřijal, tak v svatých činiech slavně prospěl, jež po tehdajšieho biskupa smrti biskupem učiněn. A v tom biskupství jsa, Justinu v duchovniem stavě nad množstvím panen učinil, a tak buohu slúžě, kdež které jaté svaté mučedlníky přěvěděl, jim utěšené listy slal, jich u vieřě potvrzijě, jim věčnú odplatu slibujě.
Těch časuov bieše v téj vlasti vévoda, kniežě slovutné, ten zvěděv divnú pomluvu[1564]podtrženo, Hankova excerpce o svatém Cypriánovi a o svatéj Justině, kázal jě přěd sě přivésti. A tu jich otázal, chtie li sě jeho buohóm modliti. K tomu ona odpověděsta: Učiň z nás, což tobě líbo, od křesťanské[akx]křesťanské] krzieſtyanſke viery nikakž neodstúpíme. To vévoda uslyšav, kázal pánev velikú plnú vuosku a smoly a rozličného tuku připraviec, svatého Cypriána a svatú Justinu v tu pánev vsaditi a veliký oheň učiniec, jě pražiti. A když jim ta horkost nic neuškodila, přistúpiv jeden kněz pohanský, přimluvi sě a řka: Nechať já přěd pánví postoji a uzříš, vévodo, večas, žeť jich moc přěmohu. A když sě ten kněz přěd pánví postavi, počě mluviti a řka: Ó, kak je veliký buoh náš Herkules! A kak je veliký všěch buohóv otec Jonis. Netáhl toho ten kněz dořéci, až oheň z podpánvie planuv, toho knězě do smrti upálil. Tehda inhed svatého Cypriána a svatú Justinu ti pohané z pánve vyvlekše, stěli a ta svatá těla přěde psy vrhli. A tu šest dní ležěvše, potom do Říma přinesena. To sě dálo po buožiem narození dvě stě a sedmdesáté léto.
