u buoží hněv upadneva. To mluvě diábel, počě srdce té svaté dievky ve zlém myšlení zažiehati tak silně, ež již pomysléše, chtiec po jeho radě postúpiti. Avšak brzo sě navrátivši, a jež diábel s ní mluví, urozoměvši, počě sě inhed znamením svatého křížě žehnati. A inhed ten diábel přěd ní zmisal.
A když jie týž diábel rozličně pokusiv, nesvítězil, potom buožím přězřěním na ni velikú nemoc přěpustil a mnohým běsníkóm po zemi volati přikázal: Nepovolí li Justina Cyprianovi k manželstvu, ež v tom městě Antiochie veliký mor na lidi příde. Ten čas počě veliký mor v tom městě býti tak, jež rozliční lidé své nemocné přěd duom jejie otcě nosiechu, prosiece a volajíc, aby Justinu za muž dali a všicku obec od moru zachovali. A když tomu svatá Justina nikak nepovolila, počě jiej obec zabitím hroziti. Tehda svatá Justina děvicě sedmé léto toho moru s velikú pokorú za vešken lid sě buohu pomodlila a inhed mor přěstal. Vida to diábel, ež proti niej nikakž svítěziti nemóž, v tvář svaté Justiny sě proměniv, k Cyprianovi šel. A když proti němu v téj postavě, jako by jeho milujíc túžila, chtieci ho pocělovati přistúpi, tehda Cyprianus mně Justinu velikými radoštěmi vecě: Vítaj, má milá panno Justina, ze všěch najkraššie! A jakž Cyprian svatú Justinu pojmenova, tak diábel toho svatého jména trpěti nemoha, inhed zmisa. Proněžto Cyprianus vida sě tak oblúzena, velmi sě zamútil a tak u velicie milosti ostav, přěd jejie duom
