[505]číslo strany rukopisuve dne i v noci přicházijě, v rozličné sě tváři proměňováše, večas v ženské a večas u ptačiej ukazováše. Avšakž když svatá Justina přěd duom vyzřieše, jinak ho neuzřieše, než v jeho přirozené[1560]původně zapsáno „przyrozeny“, nad koncovým „y“ je nadepsáno „e“ tváři. Téhož času jejie[akr]jejie] giegye druhý světský milovník, jenž ji milováše, Angladius, svými čáry u vrabcovú tvář sě proměniv, na okence jejie[aks]jejie] giegye komory vletěl. Tu jakž jeho svatá dievka zazřěla, tak jeho ne u vrabcovéj, ale u přirozenéj tváři viděla. Tehda Angladius tak stojě[akt]stojě] ſtogy na okenci, odtad ani skočiti ani kam utéci moha, velmi sobě zastýskáše[aku]zastýskáše] zatiſkaſſe, neb svých čáróv moc tu hodinu bieše ztratil. Ale svatá Justina, bojiec sě, aby doluov skočě nerozrazil, po řebří[1561]podtrženo, Hankova excerpce ho[1562]podtrženo, Hankova excerpce dolóv kázala svésti, aby jeho jako zlodějě jmúc nezahubili, vystřiehajíc jeho, aby přěstal od bláznového milovánie.
A když ve všem svém pokúšení uzřěl sě diábel přěmožen, vrátiv sě, postavil přěd Cypriánem. Jemužto Cyprián vecě: Vidíš li, ež jsi i ty přěmožen. Zač stojí všěcka moc hubená vašě, ež nemóžete jedné děvečky přěmoci, ale ona nad vámi, což jiej líbo, páše. A protož chci tomu, aby mi pověděl, čí mocí ona to činí, od koho li ona tu moc má! K tomu diábel vecě: Chceš li mi přisieci, jež u ní neostaneš, pronesuť, otkadť tu moc má. Jemužto Cyprián vecě: Pověz mi, skrzě koho mi kážeš přisieci! K tomu diábel vecě: Přisěž mi skrzě mé veliké moci, ež sě ode mne nikda neodlúčíš. K tomu Cyprián vecě: Přisáhajiť tobě skrzě tvú velikú moc, ež sě od tebe nikda
