[484]číslo strany rukopisupřivedl, tak voda vedena bieše, ež když chtěl, jako déšč spadla. A pod zemí tak bieše zpósobil, ež když koňové množstvie vozóv pod zemí po podlažených kamením cěstách potrhli, tehda tak pohřmělo, jež sě všěcka vežě třásla. A tak lidie mněli, by král Kozdroe jako buoh i mračil i hřímal, když by chtěl. Potom ten jistý král Kozdroe své králevstvie svému synovi vzdav. Jakžto sě čte v jedněch starých knihách, v téj v okrášenéj veži miesto boha seděl, svatého křížě dřěvo na pravici postaviv miesto božieho syna a kohút[1514]podtrženo Hankou, in margine různočtení „kokot“ na levici miesto ducha svatého a sě, uprostřěd sedě, miesto boha otcě vzývati kázal.
Ty tak neznámé noviny Erakleus ciesař uslyšav, s velikú vojskú na králova Kozdroe syna táhl, chtě s ním podlé Dunajě boj vzieti. Tehda to tak kniežata mezi nimi sjednali, abysta sama jediná spuolu bojovala, a kterýž by z ní svítězil, aby ten mocně nade všěmi kraloval. A to také bylo tak otvrzeno, ktož by kterému z ní směl pomoci, aby byl inhed osěčen a v Dunaju utopen. Tehda ciesař Eraklius vešken sě bohu poručiv a znamením svatého křížě s velikým náboženstvím sě ostraživ, v tom boju s boží pomocí slovutně svítězil tak, jež sě všickni s nepřátelské strany, svatú vieru přijemše, pokrstili. A odtad sě se vší vojskú pozdvih, k královi Kozdroe jěl a jeho, an na zlatém stolci sedí, nalez, promluvi k ňemu a řka: Proto, jež si dřěvo svatého křížě jakž takž podlé tvého hrubého zámysla poctivě choval, dávajiť to na vóli, chceš li svatý křest přijieti, máloť ujma, při králevství tě ostavi, pakli toho nechceš učiniti, svým tě mečem zabí a hlavu tvú
