[474]číslo strany rukopisumluvil, to uzřěv biřicí po všem městu volati kázal, aby sě všickni sendúc siré pútničky tělo pochovali, jakžto sě i stalo. Lidie sě sšedše, s velikú ctí ji pochovali. A jejie tovařiška málo časóv po niej pobyvši, bohu sě dostala.
Svatý Lupus[1484]zapsáno jinou, mladší rukou in margine
Svatý Lupus z národa králového byl. Jehožto svaté nravy[1485]podtrženo, Hankova excerpce kanovníci senovského kostela seznavše, jeho arcibiskupem učinili. A když jednoho času spořě[1486]podtrženo, Hankova excerpce své sbožie rozdal a zatiem mnoho hostí k sobě pozval, na těch hodech vína sě nedostalo. Tehda svatý Lupus pozvav jednoho svého sluhy, k ňemu vecě: Věři s pravým srdcem, jež ten milý hospodin, jenžto krmí ptáčky i všeliký národ, náš nedostatek nahradí! A jakžto vecě, tak posel přědeň vstúpiv, vecě: Otče svatý, kam víno kážeš dieti, ješto přěd vraty tvéj milosti jest přivezeno? To svatý Lupus uslyšav, bohu chválu vzdal.
Jeden čas také uslyšav svatý Lupus, ano o ňem jedni lidie závistiví zle mluvie. Propověděl a řka: Nemají s právem škoditi cizie řěči těm, ješto přěd bohem nevinni jsú. Když také jedněch časóv král francký Klotarius na svatého Lupa sě rozhněvav, jeho z svých[ajj]svých] wych[1487]oprava naznačena Hankou vlastí velikým hněvem zahnal, tehdy po mnohých časiech senovského města měščené zaň krále počěchu prositi, aby ho zasě navrátil. K tomu král dobrotivě odpověděv, poň poslati kázal. A když sě svatý Lupus vrátil, uzřěv jeho král, an v těch dalekých vlastech strastně bydliv, chvor[1488]podtrženo Hankou, in margine různočtení „churaw“ sě vrátil, skrúšeným srdcem sě rozžalostiv, přěd svatým Lupem padna, počě prositi, aby mu svú vinu odpustil.
