[480]číslo strany rukopisuviec ižádná k nim nebyla púščána[1498]část slova podtržena Hankou. Proňežto nevědúc tomu Natalia co učiniti, oholiti sě kázala a muzké rúcho na sě vzemši, rozličnú potřěbu do žalářě svatým nosieše. To také ciesař uslyšav, kázal přěd sě nákovadlnici přinésti, aby kosti svatých na téj nákovadlnici[1499]podtrženo, Hankova excerpce ztroskotajíc všěcky zahubili. To Natalia vzvěděvši, bojieci sě, by hospodář jejie, svatý Adrianus, vida jiné svaté trpiece, sě nevzhrozil, ež rozkošný a jen osm mezidcietma let vstář bieše, prosila, aby svatého Adriana najprvé mučiti počěli. A když jemu nohy utěli a všě hnáty zpřěrážěli a najposlé ruku jednu jemu odřězali, v těch tak přěvelikých mukách svatý Adrianus skončal a podlé ňeho jiní světí málo poležěvše, skončěli a bohu sě dostali. Jichžto těla když ciesař káza užéci, tehda Natalia svého hospodářě ruku odřězanú u sebe schovavši, chtieše sě sama s nimi na oheň zvrci. Ale voda přišedši z uoblaka, ten oheň pohasila a ta svatá těla tak ostala. Tehda sě křestěné uradivše, ta svatá těla do toho města Konstantinopolim přěnésti kázali. A ta blažená paní Natalia doma ostavši, ruku svatého Adriana miloščěmi[1500]podtrženo, Hankova excerpce u sebe v hlavách vždy chováše.
Tehda po malých časiech milostný ciesařóv Tribunus vida, ano Natalia paní jest nádobná[1501]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišt. podobna“, urozená i bohatá, s volí ciesařovú rozličné panie k niej zaslal, žádajě toho, chtěla li by zaň jíti. Jimžto Natalia odpověděla a řkúc: Kto by mi toho dopomoci mohl, abych za tak vzácného mužě šla? Ale kdež to má tak býti, dajte mi rok, tři dni připravení. A to blažená Natalia proto mluvieše, aby zatiem lépe od[481]číslo strany rukopisutad
