[485]číslo strany rukopisusetnu. A když král Kozdroe po téj řěči nikakž postúpiti nechtěl, tehda Eraklius ciesař svój meč vytrhna, na tom miestě hlavu jemu sťal a pro počestie králového stavu jeho pohřésti kázal. A jeho syna mlazšieho, jenž tu při ňem desět let vstář bieše, pokrstiv, královstvie jeho otcě jemu vzdal a tu jeho drahú veži[1515]podtrženo, Hankova excerpce obořiv, střiebro vojanóm[1516]podtrženo, Hankova excerpce rozdal, ale zlato a drahé kamenie na zrušené kostely, ješto byl ten král Kozdroe zbořil, podlé toho, jakž sě jemu podobno vidělo, obrátil.
Potom odtad dřěvo svatého křížě vzem, do Jeruzalémě nesl. A když s hory Olivetské k městu sě blížieše, jěda u velikéj ciesařskéj slavnosti, chtieše tú branú do města vjěti, jížto branú Jezus Kristus k svému utrpení sě přibližijě, bieše na oslíku pokorně vjěl. V tu hodinu v téj bráně zed sě sstúpila a tak sě spojila, jakžto by jedna byla. A když sě tomu ciesař svými lidmi počě diviti, v tu dobu vezřěvše, uzřěli, ano anděl stvúcí[1517]podtrženo, Hankova excerpce kříž v rucě držě, na zdi nad branú stojě, mluví k nim a řka: Kdyžto všemohúcí král nebeský skrzě tuto bránu na umučenie jěl, to jest tak pokorně učinil, ež jest všemu světu zřějmý příklad ostavil. To anděl řek, z jich očí zmisal. Tehda ciesař skrúšeným srdcem zaplakav, obuv svú szúti kázal a sě ze všeho rúcha zvlek, v jedinéj košili svatý kříž nesa, k měsckéj zdi s pokorú sě přiblížil a inhed nebeskú mocí ta zed sě rozstúpila tak, jež všickni jako branú do města vjěli. A ta přěsladká vóně, ješto v onéj veži krále Kozdroe, v tu hodinu, v nižto ciesař Eraklius dřěvo svatého křížě vzal, bieše
