od[481]číslo strany rukopisutad utéci mohla. A když sě počě hospodinu modliti, aby ji ráčil v čistotě schovati, v tu hodinu otrapeným snem usnula a inhed sě jiej jeden svatý mučenník zjěvil a s ní utěšeně pomluviv, káza jiej do Konstantinopoli plúti, tu ješto svatá těla přěnesena biechu.
Z toho snu Natalia sě vybravši, ruku svatého Adriana k sobě vzemši, s mnohými křesťany na koráb vsědši, do Konstantinopolim plula. To Tribunus uslyšav, s velikým zástupem rytieřstva plul za ní. V tu dobu vietr na moři jim protivný sě vzbudil. A zatiem mnozí ztonuli a druzí sě zasě vrátiti musili. A když tak o pólnoci Natalia s jinými křesťany po moři plovieše, zjěvil sě jim diábel na jednéj lodí v téj postavě, jako by morský přievozník byl. A ten jich počě tázati: Odkad plovete a kam chcete? Jemužto oni odpověděchu: Z toho města Nikomedia do Konstantinopoli plovemy. Jimžto ten diábel vecě: Blúdíte a zle plovete, ale plovte nalevo, tak právě poplovete. A to diábel proto mluvieše, aby zablúdiece ztonuli. A když po jeho řěči větrník na jinú stranu obrátichu, v tu hodinu svatý Adrianus na jednéj lodí sedě, jim sě zjěvil a řka: Náhle tady neplovte, ale tu cěstu, jak ste[ajl]ste] zte dřieve pluli, nebť jest diábel byl, jenžtoť vás jest na tuto cěstu vzvedl. A to řek svatý Adrian, počě, přěd nimi plova, jim cěstu ukazovati. Na to blažená Natalia hlédajíc, svého mužě dobřě vidúc i znajíc, z toho bohu děkujíc, veliké utěšenie v srdci mějieše. A když přěd svítaním tak do Konstantinopoli připluli, tehda Natalia tu, ješto svatá těla ležala, všedši, s pláčem sě bohu pomodlivši, tu k zemi ponikši[1502]podtrženo, Hankova excerpce, usnula. A inhed
