[471]číslo strany rukopisujeden šíp z povětřie ciesařovi v oko uhodiv, jej oslepil. Proňežto rozhněvav sě ciesař, kázal jeho v žalář vsaditi a nazajtřie hlavu stieti.
Tehda svatý Savinian počě hospodina prositi, aby byl přěnesen na to miesto, ješto krščen, a inhed řetězi sě zlámaly, dveři sě žalářové otevřěly, odtad svatý Savinian skrzě všicku stráži bezpečně prošed, na to miesto, ješto krščen, přišel. To ciesař uslyšav, rytieřstvo po ňem, aby ho jěli, opět poslal. Jížto jeho nalezše, sieci jeho nesměli. Jimžto svatý Savinianus vecě: Učiňte nade mnú, co chcete, a mé krve svému ciesaři přineste, ať sě jí pomaže, slepým okem prozří a skrzě to boží moc pozná. Tehda oni inhed mu hlavu stěli a svatý Savinianus svú hlavu svýma rukama zdvih, bez jedné paddesát kročějí vzdál ji nesl. A ciesař jakž jeho krví oka pomazal, inhed jím viděl. A tu inhed řekl: Zajisté vizi, ež jest dobrý a veliký buoh křesťanský. To jedna žena chudá, ješto byla čtyřidcěti let slepa, uslyšěvši, kázala sě tam vésti a tu sě bohu pomodlivši, inhed prozřěla.
A když jeho sestra Savina po všě dni plakáše, prosiec zaň svých bohóv, zjěvil sě jiej jedné noci anděl a řka: Savina, neplač, ale ode všeho, což máš, vstanúci diž pryč, nalezneš bratra svého, an u veliciej cti. Z toho viděnie Savina sě vybravši, k svéj jednéj přietelnici[1477]podtrženo, Hankova excerpce vecě: Přietelnice má milá, znamenala lis co? K niejžto ona vecě: Paní milá, znamenala. Viděla sem, ano člověk s tobú mluví, ale nerozu[472]číslo strany rukopisuměla
