[468]číslo strany rukopisusrdce z ňeho vyňemše, v jednom křišťálovém osudí na střiebrných strunách pověsili a často toho pokúšěli. Když sú ty knihy svaté trojicě vezmúc, přěd srdce přinesli, tehda vždy to svaté srdce radoščěmi sě hýbalo. Jiných divóv slavných svatý Augustin mnoho učinil, mrtvé křiesil, nemocné uzdravoval, rozličné hřiešné v núzi utěšoval. Proňežto sě jemu chvála děje i zde na světě i v nebesiech u věčnéj paměti věky věkóm. Amen.
[Svatý Ščastný a Sbožný]text doplněný editorem[1469]nadpis dopsán Hankou, in margine poznámka: „Stietie S. Jana chybj“
Ta dva svatá mučenníky, Sčastný a Sbožný, svú krev pro Jezukrista jsta prolila. O tom sě takto píše, ež sta byla jata a přěd Dioklecianem a Maximianem postavena, z nichžto stařější do pohanského chráma veden, aby sě modlám modlil. Tehda svatý Sčastný téj modle v uobličěj podul a inhed ta modla spadši sě rozbila. Odtad veden k druhéj modle i k třetiej a veždy, když jiej v tvář podul, tehda vždy modla padla. Najposlé veden k jednomu dřěvu, ješto diáblóm pohanským bieše posvěceno. Tu svatý Sčastný poklek, bohu sě pomodlil a na to dřěvo podul a inhed to dřěvo z kořen padlo a tu i chrám i modla i oltář vše tiem dřěvem, když padlo, zetřěno. To starosta ciesařóv uslyšav, kázal jemu inhed hlavu stieti.
V tu dobu jeden mezi ně vstúpě, zavola a řka: Křesťan sem. A tomu také inhed hlava sťata. Tehda křesťené nevědúce, kako jemu dějí, jemu jmě vzděli Přispořený[1470]podtrženo, Hankova excerpce. To je českým obyčějem řečeno Sbožný. Ta těla křestěné pochopivše, pochovali. To pohané zvě[469]číslo strany rukopisuděvše,
