zvě[469]číslo strany rukopisuděvše, na potupu viery křesťanské, když ta těla vykopati chtěli, diáblovým ohromením sú posědeni. Dálo sě to po božiem narození dvě stě osmdesát sedmé léto.
[Svatého Saviniana a svaté Saviny]text doplněný editorem[1471]nadpis dopsán Hankou, nad tím poznámka „S. Gilgii chybj“
Svatý Savinianus a svatá Savina, sestra jeho, měli sú otcě pohana, jemužto jmě bylo Savin. Byl muž múdrý a rodu znamenitého. S prvú ženú měl syna Saviniana a s druhú Savinu dceru. A když sě Savinianovi, jeho synu, událo jednú čísti to, ješto David prorok v žaltáři píše a řka: Pokrop mě, hospodine, yzopem a očiščen budu, umyješ mě a nad sněžnú bělost běl budu. To slovo sobě silně na mysl vezma, počě s velikú žádostí chtieti[1472]chtieti: chtyetyu tomu slovu rozuměti[1473]rozuměti: rozumetyu, proňežto zavřěv sě v svém pokoji, v žíni na popele ležal, sobě tak řka v srdci: Radějí chci umřieti, než bych toho slova neurozuměl. V tu dobu sě jemu anděl zjěvil a řka: Nezahubuj sebe na smrt. Věz to, ež si nalezl milost u hospodina. A jakž sě brzo pokrstíš, inhed bělejí než snieh budeš. A tehdy urozumieš tomu slovu, jemužto mně urozuměti žádáš. To anděl řek, s uočí jemu splanul[1474]podtrženo, Hankova excerpce a svatý Savinianus u velikém obveselení diábelských modl sě odřekl a pohanskú vieru potupil, proňežto od svého otcě velikú nenávist trpěl.
A když jemu otec často řiekal: Proč sě našim modlám nemodlíš? Prvé ty sám umři, než bychom my v tvém bludě všickni uvaleni byli! To svatý Savinian uslyšav, tajně odtad běžal a do jednoho města, jemužto Krezma dějí, přišel. A když byl u té řěky, jiejžto Sekava dějí, tu požádal na bozě svatého krstu a na tom uslyšán.
