uče[463]číslo strany rukopisunníkóv sebral. Toho času z Mediolána toho města posel poslán k římskému starostě, jemužto Symacus řekli, prosiec, aby jim mistra leckterého poslal, jenžto by v umění pořádné řěči žákovstvo učil. Tehda svatý Augustin římským starostú do Mediolána poslán. A tehda bieše tu svatý Ambrosius biskupem. Jamžto[1450]podtrženo Hankou, in margine různočtení „knemuzto“ přišed svatý Augustin, jeho kázanie rád poslúchal. Tehda matka svatého Augustina po ňem dlúho túživši, do Mediolána k ňemu přišla a tu jeho jakžto na vázě, ani naprosto křesťanem, ani o všem juž blúdiec, nalezla.
A když jednú svatý Ambrož proti těm bludóm dlúho kázal a rozličného písma rozumem toho dolíčil[1451]podtrženo, Hankova excerpce, ež ta viera Manicea kacieřě bludná jest, to svatý Augustin znamenav, počě v svém sirdci tu zlú vieru tupiti a pravé viery snažně hlédati, s pravým srdcem jie žádajě, kako jemu potom ta svatá žádost v srdci jest padla. O tom sám svatý Augustin v Knihách zpovědních píše a řka: Když sem tě najprvé, milý hospodine, poznal, obrazil si prvá má nemocná vezřěnie, divným svým osviecením ve mně přěvysocě světlými poprslky posvěcijě, a inhed sem sě potřásl v tvém svatém milování. Tu hruozu majě v sobě, nalezl sem u vlasti mého stavu veliké nevrovnosti[1452]podtrženo, Hankova excerpce. A v tu dobu jakžto bych zaslyšal hlas volajíci ke mně od tebe z nebes řkúc: Krmě sem všěch veličkých[1453]podtrženo Hankou, in margine různočtení „wlizſkych,welikych“ lidí vzrósti, Augustine, a jiesti mě budeš, ani ty mě obrátíš v sě jako pokrm tělestvie tvého, ale ty sě obrátíš u mě. Potom, jakož svatý Augustin sám o sobě píše, když sě jemu velmi křesťanské viery cěsta líbieše, ale v kaciejsi[1454]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišt. w kterakeys, kakey“
