[430]číslo strany rukopisumodl. Svatý Vavřinec vecě: Nesčastný člověče, já jsem tohoto hodovánie vždy žádal. Decius k ňemu vecě: Máš li tyto muky sobě za hodovánie, zjěv mi, kde jest tvé tovařistvo, ať s tobú tuto hodují. K tomu svatý Vavřinec vecě: Nejsi dóstojen v jich tvář hlédati, neb jich jména sú juž v nebesiech napsána. Tehda jeho Decius káza kyji bíti a rozžené škřidly[1356]podtrženo, Hankova excerpce železné k jeho bokóm přičíněti. V téj bolesti svatý Vavřinec vecě: Milý Jezukriste, smiluj sě nade mnú, nade svým sluhú. Neb když na mě žalováno, nezapřěl sem tvého svatého jmene. A když sem otázán, vždy sem tvú svatú milost za svého milého boha poznal. Tehda jemu Decius vecě: Vědě, ež skrzě kúzlo těchto múk zbýváš, ale mne oblúditi[1357]podtrženo, Hankova excerpce nemoci budeš. Toť beru na mé bohy i na mé bohyně, nevzdáš li oběti mým bohóm, rozličně tě umučě, zahubiti káži. A inhed v tu dobu kázal svatého Vavřincě biči, jížto olověné pupencě na koncích mějiechu, bičovati. Svatý Vavřinec počě sě bohu modliti a řka: Milý Jezukriste, přijmi k sobě duši mú. V tu hodinu hlas, ano Decius slyší, z nebes přijide a řka: Ješče mnohé muky máš trpěti. V tu dobu Decius s velikým hněvem vecě: Cní Říměné, slyšíte li, kak tohoto zlého člověka diábel posilije, proňežto aniť sě bohóm modliti chce, ani na muky tbá, ani sě bojí kniežěcieho hněvu. A v tu dobu káza jeho opět týmiž biči bičovati. Tehda svatý Vavřinec ulyzna[1358]podtrženo, Hankova excerpce sě bohu chválu vzdal a za své pro[431]číslo strany rukopisutivníky