[428]číslo strany rukopisusnažně počě křesťanských chudých hledati a mezi ně, jakž podobno bylo, poklad ten děliti. A mezitojí[1353]podtrženo, Hankova excerpce svatý Vavřinec v dóm k jednéj vdově přišed, mnoho chudých křesťanóv, ana jě schovala, nalez. Najprvé tu vdovu od hlavné dávné bolesti, ruku na ni položiv, uzdravil. A potom všěm chudým umyv nohy, ščedrú jim almužnu dal. A když svatý Sixtus, jenž v žaláři bieše, nechtěl Deciovi ciesařovi povoliti ani sě modlám modliti, kázal jemu hlavu stieti. Po ňemžto běžě svatý Vavřinec, voláše a řka: Neostavuj mne po sobě, otče svatý, neb poklady kostelnie, ještos mi poručil, ty sem juž chudým rozdal. To uslyšěvše rytieři, an poklady menuje, svatého Vavřincě jěli. Jehožto Decius otázal a řka: Kde sú poklady kostelní, ješto sú tobě schovati dány? Jemužto když svatý Vavřinec neodpovědě, kázal jej Valerianovi starostě v stráž dáti. A Valerian poddal jeho starostě Ipolitovi. Jehož Ipolit s mnohými jinými v žalář vsadil.
A tehda v žaláři bieše jeden pohan jménem Lucillus, jenžto pro přielišný pláč oslnul bieše. Jemuž svatý Vavřinec vecě: Chceš li v Jezukrista uvěřiti a svatý křest přijieti, tvój zrak navrácen bude! A kdyžto tomu Lucillus nábožně povolil, svatý křest přijal a inhed prozřěl. To mnozí slepí uslyšěvše, k svatému Vavřinci diechu, jimžto všěm zrak navracováše a jě na pravú vieru obrátil. To uzřěv Ipolitus, jenž jeho v svéj moci mějieše, vecě k svatému Vavřinci: Pověz mi, kde sú poklady. Svatý Vavřinec vecě: Ó, Ipolite, chceš li uvěřiti v Jezu[429]číslo strany rukopisukrista,
