[434]číslo strany rukopisuby sě jim tam zvedlo, pověděl.
A když sě zasě diábli vrátili, ten diábel zakletý k svatému pústenníku přistúpiv, vecě: Otče svatý, nic smy neprospěli, nebo to vše dobré, i to zlé, což jest kdy ciesař učinil až i to křivé domněnie, ješto do své nevinné ciesařové jměl, na váhu položeno, tehda onen upečený Vavřinec přišed, jeden těžký hrnec zlatý na dobrých skutkóv váhu přivrhl. Proňežto, když mniechom, bychom získali, tehda ztratichom a já v tu dobu, rozhněvav sě, jedno ucho od toho hrncě sem utrhl. Ten hrnec diábel kalich mienieše. Jenžto kalich Henricus ciesař byl jednomu kostelu dal ve jmě svatého Vavřincě. A ten kalich pro velikú těžkost s uobú stranú uši dvě jako dvě diržadle[1371]podtrženo, Hankova excerpce mějieše. Po ňemžto znamení odlomené diržadlo u kalicha nalezše, pohodli, jež v tu hodinu ciesař Henricus umřěl, všěch jiných divóv nechavše.
Svatý Vavřinec troji čest v svatéj cěrekvi obdiržal nad jiné svaté jest. Najprvé, jež má vlášče nade všě jiné mučenníky vigiljí. A proč slóve vigiljie, o tom píše mistr Jan Belet, jež byl dávný obyčěj, když bylo nazajtřie kterému hodu býti, tehda lidie s svými čeledmi do kostela šedše, všicku noc bděli, a to slula vigiljie, neb latině vigiliacizojazyčný text bděnie česky řečeno jest. Ale proto, ež tu v noci bdiece, mnohú nekázen plodili, svatá cierkev to bděnie u puost obrátila jest. Proňežto juž česky slóve vigiljie, ješto dřieve slulo bděnie. Druhé svatý Vavřinec kromě svatého
