[432]číslo strany rukopisuVavřincě rúcha zvlekše, na lésu[1363]podtrženo, Hankova excerpce jej zvrhše, uhlé horúcieho pod lésu[1364]podtrženo, Hankova excerpce suli a tak jeho tělo železnými vidlami k lésě přidavujíc pekli. V tu hodinu svatý Vavřinec povědě k Valerianovi: Věz to, hubenče[1365]podtrženo, Hankova excerpce, jež tvé uhlé mně odvlaženie, ale tobě věčné muky připravuje. Neb to dobřě hospodin do mne vie, ež když na mě z viery žalováno, nikda sem nezapřěl jeho svatého jmene. A když sem otazován, vždy sem jej za svého milého boha poznal. A když sem pečen, vždy jeho svatú milost chvále děkoval sem. A když to řekl, svatý Vavřinec jasným vezřěním k ciesařovi vecě: Aj, hubenče, južs mne jednú stranú upekl, obrátě mě na druhú stranu jězže. A v tu dobu pomodlil sě hospodinu a řka: Děkuji tobě, milý hospodine, i tvéj svatéj milosti chválu vzdávaji, jež sem do tvých svatých vrat tvého svatého králevstvie vníti zaslúžil. A to řek i pustil duši. Tehda Decius ciesař s Valerianem, s svým starostú, nechavše těla svatého Vavřincě nad uhlím, na ciesařovu sien sě vrátista, pro velikú hanbu tam déle býti nesměvše. A nazajtřie ráno svatý Ipolit s jedniem bohobojným knězem, jemužto řekli Justinus, tělo svatého Vavřincě pochopivše, pochovala. A tu křestěné tři dni plačíce, při hrobu jeho bděli. Tu praví svatý Ambrož: Slavné chvály tento boží mučenník duostojen jest, jenžto pro Jezukrista svú svatú krev proliv, v silném ustavičenství trpě, všemu světu památný příklad ostavil.
Skrzě ňeho[433]číslo strany rukopisužto
