prozpě[39]číslo strany rukopisuvujíc[173]původně zapsáno „zaſtawugy“, koncové „cz“ zapsáno jinou (?), soudobou rukou, všěcky znamenitě pořád chváléše. A zatiem na svatého apoštola vezřěvši, jeho za Žida jmajíci, jež sedě nic nejědieše, jedno vždy v nebesa hledieše, počě přěd ním židovským hlaholem zpievati[174]zapsáno písařem B in margine a řkúc: Jeden jest buoh, jenžto jest stvuořil moře, zemi i nebe. To jiej apoštol též zpievati kázal.[175]Hankova značka v textu, k níž in margine poznámka „mnoho chybj“
A potom na téj svatbě král svatého Tómy poprosil, aby ženichovi a nevěstě své požehnánie dal. Tehda svatý apoštol dal jim požehnánie a tak řka: Daj[176]nadepsáno jinou, soudobou (?) rukou, milý hospodine, požehnánie tvé svaté pravicě a v jich mysli rač vsieti siemě věčného života. To řek svatý Tóma, ottad přič šel. A zatiem nahodi sě jeden mladček, držě palmovú ruozku[177]podtrženo, Hankova excerpce v rucě a na ní plno daktylového ovocě. A jakž brzo okusi ženich s nevěstú, tak jsta inhed oba usnula a oba jedno viděnie viděla. Vidieše sě jima, ež jeden král velmi u veleslavnéj postavě přituliv je, jima vecě: Apoštol muoj dal váma požehnánie, abysta účestna byla věčného života. V tu hodinu oba ona procítivše, počěsta sobě sen rozpravovati. A v túž hodinu svatý Tóma apoštol k nima vstúpiv, vecě: Král muoj večas[178]podtrženo, Hankova excerpce sě vám zjěvil a mě k váma, ač dřvi zavřěny jsú, sěm uvedl, aby mé nad váma požehnánie svaté ovoce dalo. Jmáta v svém tělesenství cělost svaté čistoty, ješto jest[em]jest] gieſt všěch šlechetností královna, přívuznicě[en]přívuznicě] przywznyczie[179]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tj. priuzny, tišt. przyrozeniczie, 2. przibuznicze“ andělská a věčné nadějě a radosti bezpečná jistost. Tehdy, v nižto hodinu ta slova apoštol mluvieše, zjěvista sě dva anděly, k nima tak řkúce: Va sva anděly váma[180]slova va sva anděly váma podtržena, Hankova excerpce na stráž dána. Sposlúcháte li apoštola svatého, všěcky vašě dobré skutky přěd hospodinem obětovati budeva[181]původně zapsáno „budeta“, „ta“ podtečkováno a jinou, soudobou rukou nadepsáno „va“. To ona uslyšěvši, svatý křest ot svatého
