hro[42]číslo strany rukopisumem otrúceni[186]podtrženo, Hankova excerpce. Tehda svatý Tóma[187]na tomto místě opět zapsáno „thoma“, neškrtnuto vstav, k nim ke všěm vecě: Vstaňte, neb jest muoj hospodin jako blýskota přišed, všěcky uzdravil. Tehda všickni vstavše, sě zdrávi jsúc uzřěli, buohu chválu vzdali a svatému apoštolu poděkovali a pokřtili sě devět tisícuov lidí[188]nadepsáno jinou, soudobou rukou kromě žen a malých dětí.
Potom svatý Tóma odtad sě vzdvih i šel do vyššie Indie, do dalšie vlasti, a tu mnoho slavných divuov učinil. A mezi jinými jednéj paniej, jiežto řekli Sincites, svatý Tóma zrak navrátil. A jměla jest také jednu přietelnici, jiejžto jmě bylo Migdonia. Ta jest byla za jedniem[es]jedniem] giednyem rodicem královým, jemužto jmě bylo Karizius. Ta jistá Migdonia jednú přistúpivši k svéj přietelnici Sincites, k niej vecě: Sdá liť sě, bych já mohla apoštola viděti? A to řekši, ta jistá Migdonia v sprostné rúcho sě proměnivši, šla tu, ješto svatý Tóma lidem kázáše. A tu sě mezi chudými ženami posadivši, slova buožieho poslúcháše. A v tu hodinu svatý Tóma o potupě tohoto světa zvlášče kázáše a tak řka: Ó, světe nebezpečný, ó, strastný živote, kak jsi hubený, truchlým příhodám poddaný. Kdyžtě člověk v uobludnéj jistotě najlépe drží, tehda okamženie, uteka zmiseš[189]podtrženo, Hankova excerpce. To kázanie Migdonia uslyšěvši, křesťanskú[et]křesťanskú] krzieſtyanſku vieru přijala a ot svého sě hospodářě vzdalovati počě.
Tehda Karizius to na královi uprosil, aby apoštola v žalář vsadil. A když tak v žaláři sedieše, přišedši k němu Migdonia, počě jeho prositi, aby jí ráčil otpustiti, ež jest pro ni v žalář vsazen. Jiejžto on dobrotivě utěšiv, jiej pověděl, ež to vše rád pro buoh trpí. Zatiem Karizius počě krále prositi, aby svú královú k Migdoní poslal, zda by ji kak ot křesťanské[eu]křesťanské] krzieſtyanſke viery otvrátila. Tehda králová tam přišedši a veliké
