diáblo[37]číslo strany rukopisuvý, a to, cožs zamyslil, to nade mnú učiň! V tu dobu Paschazius velmi sě rozhněvav, kázal ji nepoctivě trýzniti. A když ji odtad[eh]odtad] otdad pryč táhniechu, tak ji duch svatý bieše obtiežil, ež ji ižádným řemeslem tisíc člověkuov, a potom i voly připřiehše, nikakž s miesta hnúti nemohli. Tehda Paschazius káza okolo nie veliký oheň zanietiti a na ni smuolu a olej a pryskyřici vrúcí léti. V tu dobu svatá Lucia vecě: Uprosila sem na buozě[ei]buozě] buoz prodlenie mého umučenie, abych věřijícím lidem strach utrpenie otjala a nevěřijícím vnitř hanbu stydlivú ostavila. Ten čas uzřěvše přietelé, ano sě za to Paschazius súdcě velmi mútí, mečem jejie svaté hrdlo protkli. Tehda svatá Lucia v téj bolesti nic řěči neztrativši, promluvi a řkúc: Zvěstuji vám dnešní den, ež sě je[ej]je] gye mír a pokoj v svatéj cěrekvi stal i navrátil, neb jest dnes Maximianus umřěl, a Dioklecian z svého královstva vyhnán. A jakež jest buoh městu katenenskému sestru mú Hátu dal za orudovnici, takež mě jest dal hospodin městu syrakuzanskému za obránci. A jakžto svatá Lucia domluvi, tak posli římští přišedše, Paschazia súdci jeli a jeho do Říma přěd ciesař vedli, neb bieše naň přěd ciesařem žalováno, by byl mnoho křivdy a násilé učinil lidem po všiej zemi. Proněžto, jakž ho do Říma přivedli, mnoho zlého naň dolíčivše, hlavu jemu stieti kázali. A svatá Lucia na tom miestě, ješto raněna, tak dlúho byla, nikame sě nehýbavši, až kněžie přišedše, buožie tělo jí dali a tu skončala i pochována. A na tom miestě kostel učiněn. To sě dálo za těch ciesařóv, jimžto řekli Konstantinus a