[43]číslo strany rukopisudivy, ješto apoštol činieše, uzřěvši, s jasnú myslí vecě: Zlořečení jsú všickni, kteří v Jezukrista nevěřie. A když odtad králová sě zasě vrátila, král jie otázal, proč by tam tak dlúho byla. Jemužto ona otpovědě: Mněla sem, by byla Migdonia nesmyslná žena, ana jest velmi múdrá. Ona jest mě k apoštolovi přivedši, na pravú cěstu mě vzvedla. A jsú všickni nesmyslní, kteříž v Jezukrista[ev]Jezukrista] giezukryſta nevěřie. Tomu sě král podiviv, vecě k rodicovi svému: Aj toť má králová o mně netbá, chtě tvú ženu zasě k naší vieřě obrátiti, i ztratil sem svú. A již mi sě jest horší učinila než tobě tvá. To řek král, kázal apoštola, rucě jemu sviežíc, k sobě přivésti. A když jeho přěd ním postavichu, král k němu vecě: Razi tobě, zpósob to, ať sě zasě ženy k svým mužiem navrátie. K tomu apoštol vecě: Ty jsi král, a nechceš jmieti nic šeředného ani slúh, ani služebnic šeředných. Velím viece věřiti máš, ež buoh čisté sluhy miluje. To král uslyšav a již sě jako rozpáčiv, kázal železné plechy horúcie přinésti a na[190]nadepsáno jinou, soudobou rukou nich bosa apoštola postaviti. A inhed buoží mocí tekúcie vody z země pramen vyšed, ty plechy pohasil. Tehda král, uradiv sě, kázal v horúcí pec uvrci svatého apoštola, ale pec buoží mocí tak pohasla, ež svatý apoštol odtad beze všie úrazy vyšel. Tehda Karizius královi vecě: Kaž jemu našim buohóm obět vzdáti, ať sě jeho buoh naň rozhněvá, jenžto jemu od těchto múk pomáhá. A když apoštola počěchu rozličně k svým modlám bezděčiti[191]podtrženo, Hankova excerpce, apoštol královi vecě: Ty mníš, jako tobě Karizius pověděl, by sě muoj buoh na mě rozhněval, když bych sě vašemu buohu pomodlil. An by sě viece na va[44]číslo strany rukopisušeho