[36]číslo strany rukopisuDochovajíc mne smrti a oči moji přikryjíc, učiniž sbuožie, cožť líbo. K niejžto svatá Lucia vecě: Kakú za to otplatu přijmeš, jež mrúci dáš, jehožto s suobú vzieti nemóžeš. Protož daj, dokad si živa, a tak za to ot buoha otplatu jmieti budeš. A když sě ottad domuov vrátivše, sboží mezi chudé rozpósobováchu, donese sě to jejie[161]zapsáno písařem B in margine choti, za něhožto přědtiem byla otdána. Proněžto přišed, počě jejie pěstúny tázati, proč by sě to dálo. Jemužto pěstúna múdřě otpovědě a řkúc[162]zapsáno písařem B in margine: Panna tvá užitečnějšie sbuožie nalezši[163]zde zapsáno proto to sbuožie nalezši, škrtnuto, proto toto sbuožie rozpósobuje, aby tvým jménem jiné kúpila. Tomu on jako nesmyslivý uvěřiv, jiej ostatka prodávati pomáhal.
A když to svatá Lucia všecko mezi chudé rozpósobila, chot jejie[ef]jejie] giegye očitě to uznamenav, ji přěd súdci vedl a na ni žaloval a řka: Křesťanka[eg]Křesťanka] krzieſtyan[164]„ka“ nadepsáno písařem B jest a činí proti ciesařovým právuom. V tu dobu ji súdcě Paschazius počě[165]nadepsáno písařem B pobiezěti, aby modlám pohanským obět vzdala. Otpovědě jemu svatá Lucia a řkúc: Liba buohu jest obět navščevovati chudých a jim u potřěbu pomáhati. A již když nemám jiného nic jemu ofěrovati, sama sě jemu vdávaji, mému spasiteli Jezukristu. K niejž Paschazius vecě: Dědičstvie jsi své s šeřadnými lidmi ztrávila, a protož jako zlá mluvíš. Jemužto svatá Lucijě vecě: Já jsem své dědičstvie bezpečně chovala a o šeředství nic nevědě. Jiejžto když Paschazius mnoho trýzní hroziti počě, svatá Lucia jemu vecě: Aj toť tělo mé k všelikému utrpení jest hotovo. Co sě meškáš! Počni, synu diáblo[37]číslo strany rukopisuvý,
