[389]číslo strany rukopisuhrdlo jej dolóv stirhše, nahoru ho opět násilím vztáhli, proňežto sě velmi zbil a tu mnoho krve prolil. A když jim v jich bludiech nepovolil, jeho rucě opak svázavše, provazem jeho hrdlo svaté osidlavše[1246]podtrženo, Hankova excerpce, tak jeho po sobě do jednoho města, jemužto Scitopolis dějí, hanebně přivedše, v jednom úzkém žaláři jej zavřěchu. Ten žalář tak strastný bieše, jež ani sě vzkloniti, ani nóh ztáhnúti, ani sě obrátiti mohl, jediné ramenoma a loktoma hnúti možieše. Po těch časiech Konstantinus ciesař umřěl a po ňem Julianus ciesařem byl. Ten sě chtě všěm slíbiti, všěcky biskupy jaté i zahnalé odezvati kázal, a tu Eusebius také vypuščen byl. Potom po smrti Juliana ciesařě, po něm Jovinian ciesařem byl, za ňehožto kacieři bujěti nesměli. Tehda sě svatý Eusebius k svému kostelu do Vercelli vrátil a tu jej vešken lid slavně přijal. A když po malých časiech opět sě kacieři vzmohli, duom svatého Eusebie obstúpivše, odtad jeho trýzniec vyvedše, ukamenovali. A tak sě jeho svatý život skonal. To sě dálo po božiem narození po třech stech let a paddesátého léta.
Svatých 7 bratrův[1247]zapsáno jinou, mladší rukou in margine
Starého zákona bylo sedm bratřencóv židóv, jížto tak tvrdě jsú svuoj zákon diržěli, ež prvé než by byli vepřové maso jědli, mnoho múk sú pro to trpěli, jakžto sě o nich v knihách Machabeorum píše. Tu slušie znamenati, ež pro dvoji, kakž kolivěk jsú starého zákona světí, svatá cierkev jich den slaví. Najprvé pro jich znamenité utrpenie, ež sú v svém ustavičenství neslýchané muky tirpěvše, svého zákona nerušili. Druhé pro svatý příklad, aby křestěné od nich příklad brali, jakež
