hrdlo jej dolóv stirhše, nahoru ho opět násilím vztáhli, proňežto sě velmi zbil a tu mnoho krve prolil. A když jim v jich bludiech nepovolil, jeho rucě opak svázavše, provazem jeho hrdlo svaté osidlavše, tak jeho po sobě do jednoho města, jemužto Scitopolis dějí, hanebně přivedše, v jednom úzkém žaláři jej zavřěchu. Ten žalář tak strastný bieše, jež ani sě vzkloniti, ani nóh ztáhnúti, ani sě obrátiti mohl, jediné ramenoma a loktoma hnúti možieše. Po těch časiech Konstantinus ciesař umřěl a po ňem Julianus ciesařem byl. Ten sě chtě všěm slíbiti, všěcky biskupy jaté i zahnalé odezvati kázal, a tu Eusebius také vypuščen byl. Potom po smrti Juliana ciesařě, po něm Jovinian ciesařem byl, za ňehožto kacieři bujěti nesměli. Tehda sě svatý Eusebius k svému kostelu do Vercelli vrátil a tu jej vešken lid slavně přijal. A když po malých časiech opět sě kacieři vzmohli, duom svatého Eusebie obstúpivše, odtad jeho trýzniec vyvedše, ukamenovali. A tak sě jeho svatý život skonal. To sě dálo po božiem narození po třech stech let a paddesátého léta.
Svatých 7 bratrův
Starého zákona bylo sedm bratřencóv židóv, jížto tak tvrdě jsú svuoj zákon diržěli, ež prvé než by byli vepřové maso jědli, mnoho múk sú pro to trpěli, jakžto sě o nich v knihách Machabeorum píše. Tu slušie znamenati, ež pro dvoji, kakž kolivěk jsú starého zákona světí, svatá cierkev jich den slaví. Najprvé pro jich znamenité utrpenie, ež sú v svém ustavičenství neslýchané muky tirpěvše, svého zákona nerušili. Druhé pro svatý příklad, aby křestěné od nich příklad brali, jakež
