[387]číslo strany rukopisuten učenník v hrobě sedě, hlavu opět na zemi skloniv i umřěl a tu opět zakopán. To sě také píše, ež když svatý Germanus u britanské vlasti božie slovo kázáše, na králový dvór s svými mlazšími šel, tu jeho ani král, ani žádný úřědník ku pokrmu nepozval. Tehda jeden králóv podratajie[1240]podtrženo, Hankova excerpce s pastvy sě vrátiv, uzřěl svatého Germana, an s svým tovařistvem hlad a zimu trpí, vzem svój obrok od dvora, do svého domku pozval jich. A jediný telček[1241]podtrženo, Hankova excerpce majě doma i tenž jim zabiti kázal. A když po večeři bylo, tehda svatý Germanus všěcky kosti toho telete na kóži položiti kázal, a tu sě bohu pomodlil, a to tele z mrtvých vzkřiesiv, hospodářovi vrátil. Potom nazajtřie svatý Germanus krále utkal a jeho pilně otázal, proč by jemu byl v svém dvořě hospody nedal. To král uslyšav, nic jemu odpověděti nemohl. Jemuž inhed svatý German vecě: Ty jdi z králevstvie pryč, ať lepší miesto tebe král bude. V tu dobu svatý German božím přikázaním svého hospodářě oráčě i hospodyni přěd sě pozvav, králem jeho v téj zemi přěde všěmi učinil i potvrdil. Od ňehožto rodu ti jistí oráčovici[1242]podtrženo, Hankova excerpce kniežata v téj zemi jsú až do dnešnieho dne. To bylo jemu učiniti snadno toho mocí, jenžto malým bičem ze chráma kupcové lidi vyhnal, avšak nikte nic proti jemu řéci nesměl, jakžto sě ve čtení píše.
Také jeden čas přistúpiv svatý German k hrobu svatého Kasiana biskupa, stojě nad hrobem, otázal a řka: Kak sě máš, Kasiane? Tehda hlas z hrobu, ano všickni slyšie, odpověděl a řka: Velmi v dobrém bydle jsem a v sladkém pokojíku[1243]původně zapsáno „pogyku“, „ko“ nadepsáno (autokorektura) odpočívaji,
