[385]číslo strany rukopisuzjěvením ducha svatého zvěděv, jež svatému Germanu po ňem biskupem býti, zavřěl sě s Germanem[aio]Germanem] giermanem v kostele, promluvil k ňemu a řka: Synu milý Germane, potvrď tebe ve všem dobrém hospodin, ale tohoť proši i razi, aby na to pomněl, jež jest tento svět velmi neustavičný a jež přídú ty časy, jakež sú nynie za tebe pověsti o tvých přědších, kako jsú na světě bydlili, právě li, či křivě, cně li, či šeřědně, múdřě li, či jěšitně[1211]podtrženo, Hankova excerpce, takež po malých časiech o tobě pověsti budú, kak si sě ty na světě jměl, zle li, dobřě li. Proňežtoť razi, mne uposlúchaj, žákovské na svéj hlavě ostřiženie přijmi, nebť jest to juž hospodin zpósobil, jež máš po mně v tomto městě biskupem býti. Jakžto sě i stalo. Po malých časiech svatý Amator biskup umřěl a svatý German miesto ňeho biskupem učiňen.
V tom biskupství kak jest svatý život vedl, o tom sě mnoho píše. Najprvé všeckno své sbožie chudým pro buoh rozdal a potom svú hospodyni v duchovném stavu ostavil. Třidcěti let tak ukrutně pro buoh svuoj život trudil, jakž nikda pšeničného chleba, nikda vína, nikda vařenie neokusil. Pakli kdy na Vánocě neb na Veliku noc víno pil, ale to je tak ščedřě s vodú smiesil, jakž jest nepoznáno, vuoda li, či víno bylo. A to také v uobyčěji jměl, jež jednú dne jědl, ale pro buoh utrpěl, a když jiesti chtěl, najprvé popela pozobal a potom jěčného chleba pojědl. Jeho rúcho i zímě[1212]slova i zímě podtržena Hankou i létě[1213]slova i létě podtržena Hankou jediná žíně byla a na niej sprostná sukně, jížto tak dlúho nosil, kromě ač by ji byl chudému dal, vetchem[1214]podtrženo, Hankova excerpce s ňeho opadla. V tom svatém náboženství vždy vzdychal, rozličných svatých kosti
