[392]číslo strany rukopisunad sě, uzřě, ano výr nad ním sedí. V tu hodinu Herodes s velikú úžěstí[1255]podtrženo, Hankova excerpce na lidi vezřěv, vecě: Aj toť jáz, jehožto za boha mějieste, juž umřieti muši. A tak inhed črvie jeho třěva u břišě bolestivě zhryzli, proňežto pátý den hrozně umřěl. To o ňem Josefus píše v devátýchnást[air]devátýchnást] dewatichnazt[1256]podtrženo Hankou, in margine různočtení „dewaterychnadczt; w dewatychnadczt 1379“ knihách starého popsánie. A tak svatá cierkev slaví zproščenie svatého Petra.
Druhé tento hod, jakžto sě píše, proto ustaven jest, ež Alexander, papež šestý po svatém Petru, s jedniem ciesařovým starostú, jemužto Hermes řekli, jehož bieše Alexander papež na vieru obrátil, u Kvirina, kniežěte římského, oba ruozno věziesta. Tehda jednú to římské kniežě přišed k tomu starostě ciesařovu, promluvil k ňemu a řka: Divi sě do tebe, ež jsa člověk múdrý, sbavil si sě duostojného starostvie a přídiržíš sě jiného přiebytka, jenžto jako sen nic nenie. Jemužto Hermes vecě: Též sem já přěd některými lety mněl a posmieval sem sě všemu jinému a jen[1257]podtrženo, Hankova excerpce sem sě tohoto světa přídiržal a budúcieho sem života nic netbal. K tomu Kvirinus odpovědě: Ukaž mi to, ež jest budúcí život a inhed mě v svéj vieřě jmáš. K tomu Hermes vecě: Svatý Alexander, jehožto u vězení diržíš, ten tě tomu lépe naučí. To Kvirinus uslyšav, zlostně jemu polav, vecě: Já sem tobě řekl, aby ty mě o budúciem životě naučil, a ty mě pak šeleš[1258]podtrženo Hankou, in margine různočtení „ſſleš“ k Alexandrovi, jehožto já pro jeho zlé skutky u vězení dirži. Protož věz to, ež chci na to věcší stráži nad váma mieti, a naleznu li to a ty k Alexandrovi přišel anebo on k tobě, to vše, což mi dieta, tomu sem hotov uvěřiti. A táž slova Kvirinus k Alexandro[393]číslo strany rukopisuvi
