ňemuž[316]číslo strany rukopisuto svatý Prokop promluvi a řka: Synu milý, nemámť nynie co dáti, ale pobuď do zajtřie, tuť mé skončenie příde bohem juž zpósobené. A jakžť brzo skončěju[924]koncovka podtržena Hankou, tak tobě bude má suknicě dána. A když zajtřie přijide, mešporní[925]náslovné „m“ podtrženo Hankou a kompletní hodinu dokonav, kakž kolivěk již duši sbierajě, bohu sě modle, diáblu bránieše. Okolo ňeho jeho bratřícě plačíc stáchu, tu jě hospodinu poručiv i skončal. To sě dálo ot božieho narozenie po tisíci paddesát třetieho léta. K jeho pochování přijěl Severus, biskup pražský, jenžto jeho svaté tělo se ctí pochoval v kostele U svaté králevny, jenž bieše svatý otec založil. V tu hodinu, kdyžto jeho svaté tělo pochováváchu, voláše jeden slepý a řka: Ó, svatý otče, ó, milostivý Prokope, tvá svatost se mnohými svú milost ukázala jest skrzě tvú svatú prosbu ke milému hospodinu. Smiluj sě také nade mnú, nemóž li déle, ale asa tak dlúho, jakžto tvého pochovávanie svatá sě služba prodlí, abych dotad viděti mohl. A jakžto brzo propovědě, tak prozřěl a tak dlúho světle viděl, až svatého Prokopa tělo pochovali.
Po těch časiech po svatého Prokopa pochování sezřěvše sě bratřie u přísném duchovenství, Víta, synovcě svatého Prokopa, opatem volichu, jenžto počě podlé boha příkladem svatého otcě Prokopa duchovenstvie výšiti[926]podtrženo, Hankova excerpce, bedlivě s múdrostí čest i kázen ploditi. V ty časy dobrotivé kniežě české Břětislav umřěl, po ňem Spytigneus v Čechách kniežětem byl. Za ňehožto sě přěderčené proročstvie svatého Prokopa konalo tiemto činem, ež nepřietel všěch věrných dúš diábel zlých jazykóv závistivú řěč přěd kniežě Spytignea proti Vítovi opatovi přinesl. Tu sočbu[927]podtrženo, Hankova excerpce Spytigneus uslyšav, počě Víta opata nenáviděti. To uznamenav Vít opat, s bohobojnú bratří sě vzdvih i bral sě do jiné vlasti.
Tu znamenajte, králi i kniežata, co závist zlého v rozličných sbořiech činí, ten hřiech závist pravdy netrpí a čehož sám
