[320]číslo strany rukopisuBy byl Olibrius na tu svatú děvičku[948]podtrženo, Hankova excerpce nevezřěl, nebyl by tak u veliké hřiechy vstúpil. Nazajtřie Olibrius káza ju[949]podtrženo, Hankova excerpce z žalářě vyvésti a přěd sobú postaviti, tu k niej povědě a řka: Jěšitného[950]podtrženo, Hankova excerpce zámysla dievko, smiluj sě nad svú lepotú[951]podtrženo, Hankova excerpce, modl sě našim bohóm a staneť sě dobřě. K tomu svatá dievka odpovědě: Tomu sě modli, jehožto sě všěckna stvořenie bojie. K tomu Olibrius vecě: Neuposlúcháš li mne, kážiť tvuoj život nemilostivě dráti. Svatá dievka odpovědě: Mój milý Ježíš pro mě na kříži ráčil trpěti a já sě také proň nestrachuju[952]koncové „u“ částečně vyradováno (autokorektura), podtrženo, Hankova excerpce umřieti. Tehda jiej káza Olibrius rucě szadu[953]szadu: ſzadu svázavše, provaz přěs hřadu[954]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišť tram“ přěvrhše, vysoko vztáhnúc, brzcě dolóv ju spúščěti a tak trudně rozražovati. Potom ji káza metlami bivše, železnými hřebeny jejie svatý život dráti tak, jež jejie svatá řebra[955]podtrženo, Hankova excerpce prostřěd tekúcie krve prohlédáchu. Tu stáše lidí[956]původně zapsáno „lidyu“, koncové „u“ vyradováno (autokorektura); podtrženo, Hankova excerpce mnoho, plačíc a jejie krásy litujíc. Někteří k nie[957]původně zapsáno „nyey“, koncové „y“ vyradováno (autokorektura), podtrženo, Hankova excerpce tak mluviechu: Ó, přěkrásná dievko, kako jest na tě mně žalostivé hlédanie, smiluj sě asa sama juž na sobú, uvěř v našě bohy, ať tě živie. Jimžto ona odpovědě: Ó, kako mi zle radíte, neb toho neviete, jež mého tělesenstvie utrpenie jest mé dušě v nebesa povýšenie. V tu dobu na Olibria vezřěvši, k ňemu vecě: Ó, nestydlivý, ó, nevinné krve nesytý, nad mým tělcem[958]podtrženo, Hankova excerpce moc máš, ale duši mú hospodin chová. V tu hodinu Olibrius počě pláščem očí svojú[959]podtrženo, Hankova excerpce zastierati, nemoha na to hlédati, ano potoci krve s jejie svatého živótka chrčie[960]podtrženo, Hankova excerpce.
Diví sě tomu smysl člověčí[961]člověčí: czlowieczyu[962] „yu“ podtrženo Hankou, kterým činem, kterú silú mohli světí tak trpké muky trpěti. Tomu odpoviedá svatý Augustin a řka: Jakež tělesná milost k světu a viera k hospodě[963]podtrženo, Hankova excerpce za nic sobě života neváží, takež velím[964]podtrženo, Hankova excerpce výše mysl člověčie duchem svatým zažžená, čímž viece trpí, tiem viece u vnitřniem[965]vnitřniem: wnytrſnyem[966] „rſn“ podtrženo Hankou v svém duchu sě kochá. Opět Olibrius kázal ju v žalář vsaditi. Tu sě jiej nebeská světlost zěvila, jěž vešken žalář
