[312]číslo strany rukopisujěskyni tisíc diáblóv tajně přěbýváše a ta jěskyně od Kúřimě města za dvě maléj míli vzdáli nad řěkú Sázavú bieše. A jež, jakžto svaté čtenie praví, světlo na sviecen vstavené své světlosti nemóž skrýti, takež tohoto svatého otcě svatost divným božím osviecením po všěch krajích sě pronesla. Počěchu k ňemu lidie rozliční choditi na púšči, jeho sě modlitvě porúčějíc a od ňeho rozličné utěšenie duši přijímajíc, nebo bieše muž přěsvatý, všeho milosrdie plný, v svatéj múdrosti znamenitý, řěči i vezřěnie pokorného, v rúšě, v krmi i u pití přěskrovný, pravé viery naučitel přěsnažný, jeho promluvenie duch svatý hřiešným oslazováše. Protož mnozí jeho rady poslúchajíce, na své hřiechy vzdychajíce, s pláčem sě jich kajíce, domóv sě od ňeho vracováchu. To také svatý Prokop v uobyčěji mějieše, ež to, což svýma věrnýma rukama vydělal, kopajě, sějě, žně, tiem tak milosrdně chudé krmil, jakti by přěd sobú Jezukrista viděl. Otevšad k ňemu běžiechu rozliční lidie, žádajíc s ním na púšči ostati a podlé jeho svatého příklada bohu slúžiti. Tehda ducha svatého ponučením jal sě dělati kostela na čest bohu a světiej králevně a svatému Janu, krstiteli božiemu. A tu přijal k sobě několiko bratróv cného života, svatých nravóv, s nimižto sě v svatého ducha vuoli sjednav, přijal zákon svatého Benedikta. A tak bydle v svéj pokořě s nimi, za najmenšieho z nich sě mějieše. Co jest tu hospodin skirzěň divóv ukázal, toho by ruka lidská všeho popsati nestatčila, avšakž tuto některé poviemy.
Čte sě tak o jeho svatéj milosti, ež když podlé obyčějě římského kostela mezi Velikú nocí a mezi božím na nebe vstúpením sbožní lidie tři dni sě postiece, po křížích chodie, všě svaté vzývajíce, jich sě milosti modléce, aby ráčili hospodina za ně prositi, bieše jeden člověk boho[313]číslo strany rukopisubojný,
