klá[28]číslo strany rukopisušteřě. Přěd týmž také létem přědpověděla smrt svého syna Jindřicha kniežěte, ež měl ot pohanóv sníti. A tak sě je[cp]je] gie i stalo. Když tři léta minula, Tateři s velikú mocí do slezské země přijevše, tak velikú škodu učinili, ež svatá Hedvika se dceří a s svú nevěstú, se paní Annú, na hrad, ješto slóve Krozana, musila utéci. A když tu přěbýváše, tehda té noci pozvavši k sobě svéj služebnicě, ješto vláštie jejie[cq]jejie] giegye věci vidieše, promluvi k niej a řkúc: Děmuto, věz to, jež sem svého syna[118]nadepsáno jinou, soudobou rukou Jindřicha ztratila a již ho viec v tělesenství na tom světě neuzřím. A tak sě bylo stalo, ež[119]nadepsáno jinou, soudobou rukou kniežě Jindřich proti Tateróm bojijě, toho dne s mnostvím svého lidu sšel. To také znamenité, ež svatá Hedvika v jednom[cr]jednom] giednom kostele svatého Bartolomějě ukázavši jedno miesto, kázala je[cs]je] gie ve cti jmieti. Potom po jejie[ct]jejie] giegye skončení čtvrténádcté[120]podtrženo, Hankova excerpce léto ve jmě svatého Stanislava oltář učiněn.
A když těch časóv svatá Hedvika mnoho dobrých skutkuov činieci, své dni konáše, zjěvil jiej hospodin čas jejie[cu]jejie] giegye skončenie. Proněžto svým některým, jimžto dobřě věřieše, pronesla jest a řkúc: Skuoro sě blíží mé dušě s mým tělem rozlúčenie. Těch dní, když sě událo jiej do jedné komory vníti, jedna[cv]jedna] Giedna jejie[cw]jejie] giegye služebnicě a přietelnicě jménem Kateryna, uzřěla tři črty v člověčiej tváři[cx]tváři] twary, hrozně sě proti svatéj Hedvicě pošívajíc[121]Hankova excerpce, podtrženo červeně a ji ukrutně bičujíc a rkúc: Proč sě osvětila! Pročs tolik dobrých skutkuov učinila! To vše svatá Hedvika strpěvši, svatým křížem sě požehnavši, kakž koli s velikým strachem třasúci sě ot nich bez úraza vyšla jest. Potom prvé
