poru[30]číslo strany rukopisučivši, skončala jest. To sě j’[124]: ſiey dálo po buožiem narození tisíc dvě stě čtyřidcěti let třetieho.
A když podlé obyčějě duchovného nábuožnie panně jejie[dk]jejie] giegye mrtvé tělo omyti chtiechu, nalezú na jejie nahém[125]nadepsáno jinou, soudobou rukou životě ukrutnú žíni, uzlovatý motovúz[126]podtrženo, Hankova excerpce, jakžto napřěd psáno jest. A to jejie[dl]jejie] giegye svaté tělo, ješto dřieve pro veliké utrpenie bylo bledo a črno, počě na sě nebeského oslavenie znamenie bráti. Ano na to všickny hlédají, ana sě osvětlije v sněžnéj bělosti, na líci i na rtech sě črvená jako najkrašší obraz, znamenie mrtvého člověka nic na sobě[127]slova na sobě zapsána jinou, soudobou rukou in margine nemajíc. V tu hodinu to svaté tělo umyvše a jakž slušie, krásně na nosidla vloživše, do kostela vnesly a tu do třetieho dne nepochovajíc, okolo nie bděly, chváléc a děkujíc hospodinu, ež ráčil svú svatú služebnici tak mnohými a velikými divy oslaviti. Těch dní jedna duchovnie panna jménem Marta[128]podtrženo, Hankova excerpce, ta byla krev púščala, proněžto jejie[dm]jejie] giegye ruka zčrnavši, otekla. A jakž sě brzo těla svaté Hedviky dotkla, inhed zdráva byla. Druhá také duchovná panna jménem Marta súchotiny v ustech[dn]ustech] ſtech[129]oprava naznačena Hankou, v jazycě i u prsech strastně trpieše, a jakž sě nábožně pomodlivši, v tu vuodu, ješto svaté Hedviky tělo bylo omyto, pomazala, tak na tom miestě zdráva byla. A když třetí den jejie[do]jejie] giegye svaté tělo chtiechu pochovati, tehda abatyšě, dci jejie, káza rúchu, v niejžto ležieše, s jejie[dp]jejie] gyegye svaté hlavy snieti a jinú rúchú ji zaviti, neb ta rúcha byla jest dřieve svaté Alžběty[130]původně zapsáno „albyety“, „z“ nadepsáno samotným písařem (?), jiejžto svatá Hedvika teta jest byla. A protož svatá Hedvika tu rúšici[131]podtrženo, Hankova excerpce s velikým náboženstvím až do smrti chovala jest. A potom jejie[dq]jejie] gyegye dci, abatyše, tu rúchu vzemši, mezi jinými svatyněmi[132]podtrženo Hankou, in margine různočtení „swatymi“ položila. Ot jejie[dr]jejie] gygye také svatého těla krásná vuoně pocházieše a po jejiem[ds]jejiem] gyegyē svatého těla pochování buoh skrzě svú svatú ve[31]číslo strany rukopisuliké
